V Pozořicích neměli místa ve školkách, pomohly mikrojesle
V Pozořicích nedaleko Brna řešili donedávna problém, které trápí řadu obcí v blízkosti velkých měst: nedostatek míst pro děti v mateřských školách. V jednu chvíli byl převis dokonce 34 dětí. Místní základní a mateřská škola se proto rozhodla založit pro předškoláky dětskou skupinu a pro ty nejmenší děti mikrojesle.
Jednou z maminek, které pozořické mikrojesle doslova zachránily, je Ivana Smejkalová. „Jsem strašně ráda, že nám rodičům takto vyšli vstříc. Spousta dětí by se do školky nedostala, což by nám matkám, které jsme už vyčerpaly rodičovskou dovolenou a musely se vrátit do práce, značně zkomplikovalo situaci,“ říká Ivana, matka tříletého Adama.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku, v praxi jde většinou o děti starší. Musejí mít otevřeno každý všední den alespoň osm hodin. Maximální počet dětí, které v jednu chvíli mohou v mikrojeslích být, jsou čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby pečující osoba měla dostatek času na všechny děti, které kvůli svému věku přeci jen potřebují trochu větší péči než starší děti v mateřských školách.
Pozořické mikrojesle se otevřely v září 2019. Pravidelně – od pondělí do pátku na celý den – do nich kromě Adama chodí další tři tříleté děti. Jejich maminky, stejně jako Ivana, nastoupily do zaměstnání na plné úvazky. Pátým návštěvníkem mikrojeslí je holčička, která docházku doplňuje, když některé z dětí onemocní. Na tři další zájemce se zatím nedostalo, musí počkat, až se kapacita uvolní.
Barvy a plastelína, to děti milují
„Mikrojesle fungují bezvadně. Syn tam chodí velice rád a je spokojený, což je pro mne dostatečná zpětná vazba. Pořádají nejrůznější aktivity, které děti baví a rozvíjejí. Velmi pěkně funguje i tok informací směrem k nám rodičům. Máme vlastní uzavřený facebookový profil, kde můžeme sledovat, co se v mikrojeslích děje,“ popisuje Ivana.
Děti využívají místní hřiště a chodí na procházky do blízkého okolí. „Nejoblíbenější aktivitou je práce s barvami, takže se ji snažíme do programu často zařazovat, velký úspěch má i plastelína. Děti velmi baví pohybové básničky a cvičení obecně. Každý den se zdravíme stejnou básničkou, s několika verši se usazujeme ke stolu před obědem a přejeme si dobrou chuť. To jsou naše každodenní rituály,“ přibližuje chod mikrojeslí jejich vedoucí Barbora Budínová.
Díky mikrojeslím nepřišel Adam o kamarády
Děti mají v mikrojeslích zajištěnou celodenní stravu – oběd a svačiny. Na jídlo chodí společně s dětmi z dětské skupiny do místnosti, která slouží pouze ke stolování. Díky tomu, že provoz mikrojeslí financuje dotace z Operačního programu Zaměstnanost, rodiče za pobyt dětí v mikrojeslích neplatí, respektive pouze se podílejí na nákladech na stravování.
„Na mikrojeslích je perfektní, že se jedná opravdu o malý kolektiv dětí, kterým se můžete individuálně věnovat, rozvíjet jejich potřeby. Děti si pomalu zvykají na kolektiv a učí se spolupracovat a komunikovat s ostatními dětmi, což je pro ně skvělá adaptace na mateřskou školu, kterou budou příští rok navštěvovat,“ vypočítává klady mikrojeslí Barbora Budínová.
Kromě toho, že se Ivana mohla bez obav vrátit do práce, je ráda, že Adam nepřišel o kamarády. Děti z mikrojeslí se znají, protože jejich maminky už předtím s nimi navštěvovaly místní volnočasové aktivity. „Bez mikrojeslí by Adam a jeho kamarádi museli chodit do mateřinek v okolních obcích, pokud by se tam vůbec dostali, ale hlavně by ztratili kontakt a byli by vytrženi ze svého přirozeného prostředí. Tady se všichni známe…a hlavně nevím, jak bych bez mikrojeslí skloubila práci s rodinou,“ říká Ivana.
V Pozořicích neměli místa ve školkách, pomohly mikrojesle
V Pozořicích nedaleko Brna řešili donedávna problém, které trápí řadu obcí v blízkosti velkých měst: nedostatek míst pro děti v mateřských školách. V jednu chvíli byl převis dokonce 34 dětí. Místní základní a mateřská škola se proto rozhodla založit pro předškoláky dětskou skupinu a pro ty nejmenší děti mikrojesle.
Jednou z maminek, které pozořické mikrojesle doslova zachránily, je Ivana Smejkalová. „Jsem strašně ráda, že nám rodičům takto vyšli vstříc. Spousta dětí by se do školky nedostala, což by nám matkám, které jsme už vyčerpaly rodičovskou dovolenou a musely se vrátit do práce, značně zkomplikovalo situaci,“ říká Ivana, matka tříletého Adama.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku, v praxi jde většinou o děti starší. Musejí mít otevřeno každý všední den alespoň osm hodin. Maximální počet dětí, které v jednu chvíli mohou v mikrojeslích být, jsou čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby pečující osoba měla dostatek času na všechny děti, které kvůli svému věku přeci jen potřebují trochu větší péči než starší děti v mateřských školách.
Pozořické mikrojesle se otevřely v září 2019. Pravidelně – od pondělí do pátku na celý den – do nich kromě Adama chodí další tři tříleté děti. Jejich maminky, stejně jako Ivana, nastoupily do zaměstnání na plné úvazky. Pátým návštěvníkem mikrojeslí je holčička, která docházku doplňuje, když některé z dětí onemocní. Na tři další zájemce se zatím nedostalo, musí počkat, až se kapacita uvolní.
Barvy a plastelína, to děti milují
„Mikrojesle fungují bezvadně. Syn tam chodí velice rád a je spokojený, což je pro mne dostatečná zpětná vazba. Pořádají nejrůznější aktivity, které děti baví a rozvíjejí. Velmi pěkně funguje i tok informací směrem k nám rodičům. Máme vlastní uzavřený facebookový profil, kde můžeme sledovat, co se v mikrojeslích děje,“ popisuje Ivana.
Děti využívají místní hřiště a chodí na procházky do blízkého okolí. „Nejoblíbenější aktivitou je práce s barvami, takže se ji snažíme do programu často zařazovat, velký úspěch má i plastelína. Děti velmi baví pohybové básničky a cvičení obecně. Každý den se zdravíme stejnou básničkou, s několika verši se usazujeme ke stolu před obědem a přejeme si dobrou chuť. To jsou naše každodenní rituály,“ přibližuje chod mikrojeslí jejich vedoucí Barbora Budínová.
Díky mikrojeslím nepřišel Adam o kamarády
Děti mají v mikrojeslích zajištěnou celodenní stravu – oběd a svačiny. Na jídlo chodí společně s dětmi z dětské skupiny do místnosti, která slouží pouze ke stolování. Díky tomu, že provoz mikrojeslí financuje dotace z Operačního programu Zaměstnanost, rodiče za pobyt dětí v mikrojeslích neplatí, respektive pouze se podílejí na nákladech na stravování.
„Na mikrojeslích je perfektní, že se jedná opravdu o malý kolektiv dětí, kterým se můžete individuálně věnovat, rozvíjet jejich potřeby. Děti si pomalu zvykají na kolektiv a učí se spolupracovat a komunikovat s ostatními dětmi, což je pro ně skvělá adaptace na mateřskou školu, kterou budou příští rok navštěvovat,“ vypočítává klady mikrojeslí Barbora Budínová.
Kromě toho, že se Ivana mohla bez obav vrátit do práce, je ráda, že Adam nepřišel o kamarády. Děti z mikrojeslí se znají, protože jejich maminky už předtím s nimi navštěvovaly místní volnočasové aktivity. „Bez mikrojeslí by Adam a jeho kamarádi museli chodit do mateřinek v okolních obcích, pokud by se tam vůbec dostali, ale hlavně by ztratili kontakt a byli by vytrženi ze svého přirozeného prostředí. Tady se všichni známe…a hlavně nevím, jak bych bez mikrojeslí skloubila práci s rodinou,“ říká Ivana.
V Pozořicích neměli místa ve školkách, pomohly mikrojesle
V Pozořicích nedaleko Brna řešili donedávna problém, které trápí řadu obcí v blízkosti velkých měst: nedostatek míst pro děti v mateřských školách. V jednu chvíli byl převis dokonce 34 dětí. Místní základní a mateřská škola se proto rozhodla založit pro předškoláky dětskou skupinu a pro ty nejmenší děti mikrojesle.
Jednou z maminek, které pozořické mikrojesle doslova zachránily, je Ivana Smejkalová. „Jsem strašně ráda, že nám rodičům takto vyšli vstříc. Spousta dětí by se do školky nedostala, což by nám matkám, které jsme už vyčerpaly rodičovskou dovolenou a musely se vrátit do práce, značně zkomplikovalo situaci,“ říká Ivana, matka tříletého Adama.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku, v praxi jde většinou o děti starší. Musejí mít otevřeno každý všední den alespoň osm hodin. Maximální počet dětí, které v jednu chvíli mohou v mikrojeslích být, jsou čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby pečující osoba měla dostatek času na všechny děti, které kvůli svému věku přeci jen potřebují trochu větší péči než starší děti v mateřských školách.
Pozořické mikrojesle se otevřely v září 2019. Pravidelně – od pondělí do pátku na celý den – do nich kromě Adama chodí další tři tříleté děti. Jejich maminky, stejně jako Ivana, nastoupily do zaměstnání na plné úvazky. Pátým návštěvníkem mikrojeslí je holčička, která docházku doplňuje, když některé z dětí onemocní. Na tři další zájemce se zatím nedostalo, musí počkat, až se kapacita uvolní.
Barvy a plastelína, to děti milují
„Mikrojesle fungují bezvadně. Syn tam chodí velice rád a je spokojený, což je pro mne dostatečná zpětná vazba. Pořádají nejrůznější aktivity, které děti baví a rozvíjejí. Velmi pěkně funguje i tok informací směrem k nám rodičům. Máme vlastní uzavřený facebookový profil, kde můžeme sledovat, co se v mikrojeslích děje,“ popisuje Ivana.
Děti využívají místní hřiště a chodí na procházky do blízkého okolí. „Nejoblíbenější aktivitou je práce s barvami, takže se ji snažíme do programu často zařazovat, velký úspěch má i plastelína. Děti velmi baví pohybové básničky a cvičení obecně. Každý den se zdravíme stejnou básničkou, s několika verši se usazujeme ke stolu před obědem a přejeme si dobrou chuť. To jsou naše každodenní rituály,“ přibližuje chod mikrojeslí jejich vedoucí Barbora Budínová.
Díky mikrojeslím nepřišel Adam o kamarády
Děti mají v mikrojeslích zajištěnou celodenní stravu – oběd a svačiny. Na jídlo chodí společně s dětmi z dětské skupiny do místnosti, která slouží pouze ke stolování. Díky tomu, že provoz mikrojeslí financuje dotace z Operačního programu Zaměstnanost, rodiče za pobyt dětí v mikrojeslích neplatí, respektive pouze se podílejí na nákladech na stravování.
„Na mikrojeslích je perfektní, že se jedná opravdu o malý kolektiv dětí, kterým se můžete individuálně věnovat, rozvíjet jejich potřeby. Děti si pomalu zvykají na kolektiv a učí se spolupracovat a komunikovat s ostatními dětmi, což je pro ně skvělá adaptace na mateřskou školu, kterou budou příští rok navštěvovat,“ vypočítává klady mikrojeslí Barbora Budínová.
Kromě toho, že se Ivana mohla bez obav vrátit do práce, je ráda, že Adam nepřišel o kamarády. Děti z mikrojeslí se znají, protože jejich maminky už předtím s nimi navštěvovaly místní volnočasové aktivity. „Bez mikrojeslí by Adam a jeho kamarádi museli chodit do mateřinek v okolních obcích, pokud by se tam vůbec dostali, ale hlavně by ztratili kontakt a byli by vytrženi ze svého přirozeného prostředí. Tady se všichni známe…a hlavně nevím, jak bych bez mikrojeslí skloubila práci s rodinou,“ říká Ivana.