„Děti jsou stále stejně úžasné,“ říká chůva, která se k profesi vrátila po třiceti letech
Říká se, že stará láska nerezaví. To platí beze zbytku i pro Janu Carvovou z Mariánských Lázní. Hned po maturitě na zdravotní škole začala pracovat v jeslích. Práci s těmi nejmenšími dětmi milovala. V devadesátých letech se ale jesle zrušily, a tak musela s těžkým srdcem změnit obor. Když náhodou zjistila, že ve městě jesle – přesněji řečeno mikrojesle – znovu fungují, neváhala dát výpověď a ke své původní profesi chůvy se znovu vrátit.
„S dětmi mě to vždy bavilo, už jako malá jsem hlídala děti ve svém okolí. Proto se mi zalíbila práce v jeslích,“ začíná své vyprávění Jana Carvová. Práce ji naplňovala, časem si rozšířila vzdělání ve dvouletém pomaturitním studiu a díky tomu se vypracovala na pozici vedoucí. Do jeslí se vrátila i po rodičovské dovolené – synovi tehdy bylo skoro 2,5 roku, dcera byla ještě o rok mladší. Děti chodily do jeslí s ní. „Když se jesle zrušily, bylo to pro nás smutné a bolestné. Byly jsme malý, ale skvělý kolektiv a po dětech se mi velmi stýskalo,“ pokračuje ve vyprávění.
Poté pracovala v různých ambulancích na poliklinice a na urologii mariánskolázeňské nemocnice. „Tam nás ‚propuštěnek’ z jeslí bylo více, často jsme s kolegyněmi na jesle vzpomínaly,“ přibližuje svoje další životní osudy. V nemocnici strávila dvacet let, než opět přišlo rušení oddělení. Pak pracovala několik let v lázních. „Jednou se kolegyně zmínila, že dcera nastoupila po rodičovské dovolené do práce a malou dává do jeslí. Bylo to pro mě překvapivé zjištění a začala jsem na internetu hledat další informace. Zjistila jsem, že v Mariánských Lázních byly zřízeny mikrojesle Čtyřlístek. Hned jsem si sjednala schůzku s provozovatelem. Pohovor dopadl dobře a za několik měsíců jsem změnila zaměstnání,“ vzpomíná na okamžik, který jí před dvěma lety změnil život.
Pravidlo mikrojeslí – nejvíc čtyři děti najednou
Dnešní mikrojesle se od těch někdejších jeslí přece jen liší. Termín mikrojesle byl zvolen záměrně, a to i z toho důvodu, že základní podmínkou jejich provozu je pevně daný počet dětí – jedna pečující osoba se může v jednu chvíli starat maximálně o čtyři děti. V praxi to vypadá tak, že zařízení může navštěvovat i více dětí, které se ale různě střídají – někdo chodí třeba jen na dopoledne, někdo zas jen na odpoledne apod.
„V tehdejších jeslích byla tři oddělení podle věku. Dětem, kterým bylo půl roku až rok, se věnovaly dvě sestry, každá měla zodpovědnost za tři až čtyři děti. S vyšším věkem přibýval i počet dětí, každá chůva se musela postarat o šest až osm dětí,“ přibližuje paní Carvová. Už tehdy se spolu s kolegyněmi snažily o individuální přístup ke každému dítěti, v dnešních podmínkách, které mnohem více připomínají rodinné prostředí, je to ale jednodušší.
Tablet a mobil v malíčku, s botami je to horší
Denní režim v zařízení byl podobný tomu současnému. „Děti jsme vedly k sebeobsluze, k hygienickým návykům, měly jsme denní plány aktivit i měsíční plány jejich rozvoje,“ popisuje. Liší se nějak děti, o které se starala před téměř třiceti lety, od dětí, o které se stará dnes? „Děti jsou stále stejně úžasné. Určitý rozdíl ale pozoruji v samostatnosti. Dnešní děti velmi brzy znají barvy, umí počítat, zacházet s mobilem a pustit si na tabletu pohádku, ale mnohem déle potřebují plínky a pomoc při oblékání či obouvání,“ porovnává chůva.
Současné mikrojesle fungují díky podpoře evropských peněz, které Česko získalo z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Díky tomu je služba pro rodiče finančně dostupná. I to je rozdíl oproti dřívějšku, kdy provoz a financování jeslí zajišťoval stát. Jak se ukazuje, zájem rodičů o službu je dnes veliký. Čtyřlístek – a spolu s ním další desítky zařízení po celém Česku - má zajištěn existenci až do roku 2022. Vzhledem k jednoznačně pozitivním přínosům této služby by bylo vhodné ji podporovat i dále.
„Děti jsou stále stejně úžasné,“ říká chůva, která se k profesi vrátila po třiceti letech
Říká se, že stará láska nerezaví. To platí beze zbytku i pro Janu Carvovou z Mariánských Lázní. Hned po maturitě na zdravotní škole začala pracovat v jeslích. Práci s těmi nejmenšími dětmi milovala. V devadesátých letech se ale jesle zrušily, a tak musela s těžkým srdcem změnit obor. Když náhodou zjistila, že ve městě jesle – přesněji řečeno mikrojesle – znovu fungují, neváhala dát výpověď a ke své původní profesi chůvy se znovu vrátit.
„S dětmi mě to vždy bavilo, už jako malá jsem hlídala děti ve svém okolí. Proto se mi zalíbila práce v jeslích,“ začíná své vyprávění Jana Carvová. Práce ji naplňovala, časem si rozšířila vzdělání ve dvouletém pomaturitním studiu a díky tomu se vypracovala na pozici vedoucí. Do jeslí se vrátila i po rodičovské dovolené – synovi tehdy bylo skoro 2,5 roku, dcera byla ještě o rok mladší. Děti chodily do jeslí s ní. „Když se jesle zrušily, bylo to pro nás smutné a bolestné. Byly jsme malý, ale skvělý kolektiv a po dětech se mi velmi stýskalo,“ pokračuje ve vyprávění.
Poté pracovala v různých ambulancích na poliklinice a na urologii mariánskolázeňské nemocnice. „Tam nás ‚propuštěnek’ z jeslí bylo více, často jsme s kolegyněmi na jesle vzpomínaly,“ přibližuje svoje další životní osudy. V nemocnici strávila dvacet let, než opět přišlo rušení oddělení. Pak pracovala několik let v lázních. „Jednou se kolegyně zmínila, že dcera nastoupila po rodičovské dovolené do práce a malou dává do jeslí. Bylo to pro mě překvapivé zjištění a začala jsem na internetu hledat další informace. Zjistila jsem, že v Mariánských Lázních byly zřízeny mikrojesle Čtyřlístek. Hned jsem si sjednala schůzku s provozovatelem. Pohovor dopadl dobře a za několik měsíců jsem změnila zaměstnání,“ vzpomíná na okamžik, který jí před dvěma lety změnil život.
Pravidlo mikrojeslí – nejvíc čtyři děti najednou
Dnešní mikrojesle se od těch někdejších jeslí přece jen liší. Termín mikrojesle byl zvolen záměrně, a to i z toho důvodu, že základní podmínkou jejich provozu je pevně daný počet dětí – jedna pečující osoba se může v jednu chvíli starat maximálně o čtyři děti. V praxi to vypadá tak, že zařízení může navštěvovat i více dětí, které se ale různě střídají – někdo chodí třeba jen na dopoledne, někdo zas jen na odpoledne apod.
„V tehdejších jeslích byla tři oddělení podle věku. Dětem, kterým bylo půl roku až rok, se věnovaly dvě sestry, každá měla zodpovědnost za tři až čtyři děti. S vyšším věkem přibýval i počet dětí, každá chůva se musela postarat o šest až osm dětí,“ přibližuje paní Carvová. Už tehdy se spolu s kolegyněmi snažily o individuální přístup ke každému dítěti, v dnešních podmínkách, které mnohem více připomínají rodinné prostředí, je to ale jednodušší.
Tablet a mobil v malíčku, s botami je to horší
Denní režim v zařízení byl podobný tomu současnému. „Děti jsme vedly k sebeobsluze, k hygienickým návykům, měly jsme denní plány aktivit i měsíční plány jejich rozvoje,“ popisuje. Liší se nějak děti, o které se starala před téměř třiceti lety, od dětí, o které se stará dnes? „Děti jsou stále stejně úžasné. Určitý rozdíl ale pozoruji v samostatnosti. Dnešní děti velmi brzy znají barvy, umí počítat, zacházet s mobilem a pustit si na tabletu pohádku, ale mnohem déle potřebují plínky a pomoc při oblékání či obouvání,“ porovnává chůva.
Současné mikrojesle fungují díky podpoře evropských peněz, které Česko získalo z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Díky tomu je služba pro rodiče finančně dostupná. I to je rozdíl oproti dřívějšku, kdy provoz a financování jeslí zajišťoval stát. Jak se ukazuje, zájem rodičů o službu je dnes veliký. Čtyřlístek – a spolu s ním další desítky zařízení po celém Česku – má zajištěn existenci až do roku 2022. Vzhledem k jednoznačně pozitivním přínosům této služby by bylo vhodné ji podporovat i dále.
„Děti jsou stále stejně úžasné,“ říká chůva, která se k profesi vrátila po třiceti letech
Říká se, že stará láska nerezaví. To platí beze zbytku i pro Janu Carvovou z Mariánských Lázní. Hned po maturitě na zdravotní škole začala pracovat v jeslích. Práci s těmi nejmenšími dětmi milovala. V devadesátých letech se ale jesle zrušily, a tak musela s těžkým srdcem změnit obor. Když náhodou zjistila, že ve městě jesle – přesněji řečeno mikrojesle – znovu fungují, neváhala dát výpověď a ke své původní profesi chůvy se znovu vrátit.
„S dětmi mě to vždy bavilo, už jako malá jsem hlídala děti ve svém okolí. Proto se mi zalíbila práce v jeslích,“ začíná své vyprávění Jana Carvová. Práce ji naplňovala, časem si rozšířila vzdělání ve dvouletém pomaturitním studiu a díky tomu se vypracovala na pozici vedoucí. Do jeslí se vrátila i po rodičovské dovolené – synovi tehdy bylo skoro 2,5 roku, dcera byla ještě o rok mladší. Děti chodily do jeslí s ní. „Když se jesle zrušily, bylo to pro nás smutné a bolestné. Byly jsme malý, ale skvělý kolektiv a po dětech se mi velmi stýskalo,“ pokračuje ve vyprávění.
Poté pracovala v různých ambulancích na poliklinice a na urologii mariánskolázeňské nemocnice. „Tam nás ‚propuštěnek’ z jeslí bylo více, často jsme s kolegyněmi na jesle vzpomínaly,“ přibližuje svoje další životní osudy. V nemocnici strávila dvacet let, než opět přišlo rušení oddělení. Pak pracovala několik let v lázních. „Jednou se kolegyně zmínila, že dcera nastoupila po rodičovské dovolené do práce a malou dává do jeslí. Bylo to pro mě překvapivé zjištění a začala jsem na internetu hledat další informace. Zjistila jsem, že v Mariánských Lázních byly zřízeny mikrojesle Čtyřlístek. Hned jsem si sjednala schůzku s provozovatelem. Pohovor dopadl dobře a za několik měsíců jsem změnila zaměstnání,“ vzpomíná na okamžik, který jí před dvěma lety změnil život.
Pravidlo mikrojeslí – nejvíc čtyři děti najednou
Dnešní mikrojesle se od těch někdejších jeslí přece jen liší. Termín mikrojesle byl zvolen záměrně, a to i z toho důvodu, že základní podmínkou jejich provozu je pevně daný počet dětí – jedna pečující osoba se může v jednu chvíli starat maximálně o čtyři děti. V praxi to vypadá tak, že zařízení může navštěvovat i více dětí, které se ale různě střídají – někdo chodí třeba jen na dopoledne, někdo zas jen na odpoledne apod.
„V tehdejších jeslích byla tři oddělení podle věku. Dětem, kterým bylo půl roku až rok, se věnovaly dvě sestry, každá měla zodpovědnost za tři až čtyři děti. S vyšším věkem přibýval i počet dětí, každá chůva se musela postarat o šest až osm dětí,“ přibližuje paní Carvová. Už tehdy se spolu s kolegyněmi snažily o individuální přístup ke každému dítěti, v dnešních podmínkách, které mnohem více připomínají rodinné prostředí, je to ale jednodušší.
Tablet a mobil v malíčku, s botami je to horší
Denní režim v zařízení byl podobný tomu současnému. „Děti jsme vedly k sebeobsluze, k hygienickým návykům, měly jsme denní plány aktivit i měsíční plány jejich rozvoje,“ popisuje. Liší se nějak děti, o které se starala před téměř třiceti lety, od dětí, o které se stará dnes? „Děti jsou stále stejně úžasné. Určitý rozdíl ale pozoruji v samostatnosti. Dnešní děti velmi brzy znají barvy, umí počítat, zacházet s mobilem a pustit si na tabletu pohádku, ale mnohem déle potřebují plínky a pomoc při oblékání či obouvání,“ porovnává chůva.
Současné mikrojesle fungují díky podpoře evropských peněz, které Česko získalo z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Díky tomu je služba pro rodiče finančně dostupná. I to je rozdíl oproti dřívějšku, kdy provoz a financování jeslí zajišťoval stát. Jak se ukazuje, zájem rodičů o službu je dnes veliký. Čtyřlístek – a spolu s ním další desítky zařízení po celém Česku – má zajištěn existenci až do roku 2022. Vzhledem k jednoznačně pozitivním přínosům této služby by bylo vhodné ji podporovat i dále.