Marcela hledala hlídání pro děti, nakonec našla i práci
Marcela Budná má dvě malé děti. Vychovává je sama. Uživit děti jen z rodičovského příspěvku je nemožné, což zná dobře každá máma, která se dostala do podobné situace. Marcela proto hledala zařízení, kde by se jí o děti postarali a ona si mohla trochu přivydělat. Nejenže takové zařízení našla, ale dokonce v něm začala i sama pracovat.
O tom, že ve Znojmě fungují hned čtvery mikrojesle, se dozvěděla od kamarádky. Ta jim svěřila syna a byla velmi spokojená s profesionálním přístupem chův. „Moc se mi líbilo, že má chůva na starosti jen čtyři děti a může se jim plně věnovat,“ vzpomíná Marcela. Toto pravidlo musí dodržovat všechny mikrojesle, které v Česku jsou. V praxi samozřejmě dochází k tomu, že zařízení navštěvuje více dětí, které se ale různě střídají – některé chodí jen na dopoledne, jiné zase jen dva dny v týdnu…
Marcela se rozhodla, že mikrojeslím svěří svou tehdy dvouletou dceru. U přijímacího pohovoru se pečlivě vyptávala, jaké mají chůvy vzdělání a praxi. Chtěla mít jistotu, že bude dcera v těch nejlepších rukách. Přitom jí blesklo hlavou, že by vlastně v mikrojeslích mohla sama pracovat – před rodičovskou dovolenou učila na prvním stupni nebo pracovala jako vychovatelka v družině. Syn byl ale ještě příliš malý, a tak se touto myšlenkou dál nezabývala. Holčička byla z mikrojeslí ihned nadšená a ráda do nich chodila, a tak z Marcely spadly veškeré obavy.
Po pár měsících Marcela na Facebooku zahlédla, že v mikrojeslích hledají chůvu. Synovi bylo už devět měsíců, a tak se rozhodla poslat svůj životopis. Do mikrojeslí totiž může chodit dítě od půl roku věku; pravidla pro fungování mikrojeslí zároveň umožňují, aby pečující osoba měla v zařízení i své vlastní děti. Marcela s žádostí o místo uspěla. „Práce v mikrojeslích pro mě znamená hodně. Našla jsem stabilní výdělek, a přitom nemusím přijít o vzácné chvíle se svými dětmi a jejich pokroky,“ neskrývá svou spokojenost Marcela.
Znojemské mikrojesle - Žabičky, Berušky, Sluníčka a Motýlky - provozuje Mateřské centrum Miniklub Znojmo. „Vznik mikrojeslí byl logickým vyústěním vývoje našich aktivit. Provozovali jsme herničku, kroužky pro děti, školení pro rodiče i miniškoličku Včeličku, která fungovala jako adaptační blok aktivit pro děti před nástupem do školky,“ popisuje předsedkyně Miniklubu Jolana Ambrosková. Když se před třemi lety naskytla možnost požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Operačního programu Zaměstnanost na vybudování mikrojeslí, dlouho se nerozhodovala. „Tabulky o počtu přijatých a odmítnutých dětí do školek hovořily jasně, takže jsem věděla, že o mikrojesle bude mezi rodiči velký zájem,“ vysvětluje Jolana Ambrosková.
Prostředí mikrojeslí odpovídá běžné domácnosti
Do mikrojeslí mohou chodit děti už od půl roku až do ukončeného třetího roku. Nejčastějšími „návštěvníky“ jsou děti dvouleté. „Mikrojesle jsou potřebné pro podporu rodin, hlavně pro návrat žen do práce po rodičovské dovolené. Zároveň poskytují dětem vysokou úroveň péče se zaměřením na individualitu každého dítěte. Také bytové prostředí připomíná dětem spíš návštěvu u tety a děti jsou tak klidné a vyrovnané,“ myslí si Jolana Ambrosková.
Nespornou výhodou pro rodiče je také finanční dostupnost zařízení. „V každých mikrojeslích jsme dosud pomohli zhruba 20 rodinám lépe skloubit rodinný a pracovní život. A v případě Marcely, která u nás našla nejen hlídání, ale i zaměstnání, to platí dvojnásob,“ uzavírá Jolana Ambrosková.
Marcela hledala hlídání pro děti, nakonec našla i práci
Marcela Budná má dvě malé děti. Vychovává je sama. Uživit děti jen z rodičovského příspěvku je nemožné, což zná dobře každá máma, která se dostala do podobné situace. Marcela proto hledala zařízení, kde by se jí o děti postarali a ona si mohla trochu přivydělat. Nejenže takové zařízení našla, ale dokonce v něm začala i sama pracovat.
O tom, že ve Znojmě fungují hned čtvery mikrojesle, se dozvěděla od kamarádky. Ta jim svěřila syna a byla velmi spokojená s profesionálním přístupem chův. „Moc se mi líbilo, že má chůva na starosti jen čtyři děti a může se jim plně věnovat,“ vzpomíná Marcela. Toto pravidlo musí dodržovat všechny mikrojesle, které v Česku jsou. V praxi samozřejmě dochází k tomu, že zařízení navštěvuje více dětí, které se ale různě střídají – některé chodí jen na dopoledne, jiné zase jen dva dny v týdnu…
Marcela se rozhodla, že mikrojeslím svěří svou tehdy dvouletou dceru. U přijímacího pohovoru se pečlivě vyptávala, jaké mají chůvy vzdělání a praxi. Chtěla mít jistotu, že bude dcera v těch nejlepších rukách. Přitom jí blesklo hlavou, že by vlastně v mikrojeslích mohla sama pracovat – před rodičovskou dovolenou učila na prvním stupni nebo pracovala jako vychovatelka v družině. Syn byl ale ještě příliš malý, a tak se touto myšlenkou dál nezabývala. Holčička byla z mikrojeslí ihned nadšená a ráda do nich chodila, a tak z Marcely spadly veškeré obavy.
Po pár měsících Marcela na Facebooku zahlédla, že v mikrojeslích hledají chůvu. Synovi bylo už devět měsíců, a tak se rozhodla poslat svůj životopis. Do mikrojeslí totiž může chodit dítě od půl roku věku; pravidla pro fungování mikrojeslí zároveň umožňují, aby pečující osoba měla v zařízení i své vlastní děti. Marcela s žádostí o místo uspěla. „Práce v mikrojeslích pro mě znamená hodně. Našla jsem stabilní výdělek, a přitom nemusím přijít o vzácné chvíle se svými dětmi a jejich pokroky,“ neskrývá svou spokojenost Marcela.
Znojemské mikrojesle – Žabičky, Berušky, Sluníčka a Motýlky – provozuje Mateřské centrum Miniklub Znojmo. „Vznik mikrojeslí byl logickým vyústěním vývoje našich aktivit. Provozovali jsme herničku, kroužky pro děti, školení pro rodiče i miniškoličku Včeličku, která fungovala jako adaptační blok aktivit pro děti před nástupem do školky,“ popisuje předsedkyně Miniklubu Jolana Ambrosková. Když se před třemi lety naskytla možnost požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Operačního programu Zaměstnanost na vybudování mikrojeslí, dlouho se nerozhodovala. „Tabulky o počtu přijatých a odmítnutých dětí do školek hovořily jasně, takže jsem věděla, že o mikrojesle bude mezi rodiči velký zájem,“ vysvětluje Jolana Ambrosková.
Prostředí mikrojeslí odpovídá běžné domácnosti
Do mikrojeslí mohou chodit děti už od půl roku až do ukončeného třetího roku. Nejčastějšími „návštěvníky“ jsou děti dvouleté. „Mikrojesle jsou potřebné pro podporu rodin, hlavně pro návrat žen do práce po rodičovské dovolené. Zároveň poskytují dětem vysokou úroveň péče se zaměřením na individualitu každého dítěte. Také bytové prostředí připomíná dětem spíš návštěvu u tety a děti jsou tak klidné a vyrovnané,“ myslí si Jolana Ambrosková.
Nespornou výhodou pro rodiče je také finanční dostupnost zařízení. „V každých mikrojeslích jsme dosud pomohli zhruba 20 rodinám lépe skloubit rodinný a pracovní život. A v případě Marcely, která u nás našla nejen hlídání, ale i zaměstnání, to platí dvojnásob,“ uzavírá Jolana Ambrosková.
Marcela hledala hlídání pro děti, nakonec našla i práci
Marcela Budná má dvě malé děti. Vychovává je sama. Uživit děti jen z rodičovského příspěvku je nemožné, což zná dobře každá máma, která se dostala do podobné situace. Marcela proto hledala zařízení, kde by se jí o děti postarali a ona si mohla trochu přivydělat. Nejenže takové zařízení našla, ale dokonce v něm začala i sama pracovat.
O tom, že ve Znojmě fungují hned čtvery mikrojesle, se dozvěděla od kamarádky. Ta jim svěřila syna a byla velmi spokojená s profesionálním přístupem chův. „Moc se mi líbilo, že má chůva na starosti jen čtyři děti a může se jim plně věnovat,“ vzpomíná Marcela. Toto pravidlo musí dodržovat všechny mikrojesle, které v Česku jsou. V praxi samozřejmě dochází k tomu, že zařízení navštěvuje více dětí, které se ale různě střídají – některé chodí jen na dopoledne, jiné zase jen dva dny v týdnu…
Marcela se rozhodla, že mikrojeslím svěří svou tehdy dvouletou dceru. U přijímacího pohovoru se pečlivě vyptávala, jaké mají chůvy vzdělání a praxi. Chtěla mít jistotu, že bude dcera v těch nejlepších rukách. Přitom jí blesklo hlavou, že by vlastně v mikrojeslích mohla sama pracovat – před rodičovskou dovolenou učila na prvním stupni nebo pracovala jako vychovatelka v družině. Syn byl ale ještě příliš malý, a tak se touto myšlenkou dál nezabývala. Holčička byla z mikrojeslí ihned nadšená a ráda do nich chodila, a tak z Marcely spadly veškeré obavy.
Po pár měsících Marcela na Facebooku zahlédla, že v mikrojeslích hledají chůvu. Synovi bylo už devět měsíců, a tak se rozhodla poslat svůj životopis. Do mikrojeslí totiž může chodit dítě od půl roku věku; pravidla pro fungování mikrojeslí zároveň umožňují, aby pečující osoba měla v zařízení i své vlastní děti. Marcela s žádostí o místo uspěla. „Práce v mikrojeslích pro mě znamená hodně. Našla jsem stabilní výdělek, a přitom nemusím přijít o vzácné chvíle se svými dětmi a jejich pokroky,“ neskrývá svou spokojenost Marcela.
Znojemské mikrojesle – Žabičky, Berušky, Sluníčka a Motýlky – provozuje Mateřské centrum Miniklub Znojmo. „Vznik mikrojeslí byl logickým vyústěním vývoje našich aktivit. Provozovali jsme herničku, kroužky pro děti, školení pro rodiče i miniškoličku Včeličku, která fungovala jako adaptační blok aktivit pro děti před nástupem do školky,“ popisuje předsedkyně Miniklubu Jolana Ambrosková. Když se před třemi lety naskytla možnost požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Operačního programu Zaměstnanost na vybudování mikrojeslí, dlouho se nerozhodovala. „Tabulky o počtu přijatých a odmítnutých dětí do školek hovořily jasně, takže jsem věděla, že o mikrojesle bude mezi rodiči velký zájem,“ vysvětluje Jolana Ambrosková.
Prostředí mikrojeslí odpovídá běžné domácnosti
Do mikrojeslí mohou chodit děti už od půl roku až do ukončeného třetího roku. Nejčastějšími „návštěvníky“ jsou děti dvouleté. „Mikrojesle jsou potřebné pro podporu rodin, hlavně pro návrat žen do práce po rodičovské dovolené. Zároveň poskytují dětem vysokou úroveň péče se zaměřením na individualitu každého dítěte. Také bytové prostředí připomíná dětem spíš návštěvu u tety a děti jsou tak klidné a vyrovnané,“ myslí si Jolana Ambrosková.
Nespornou výhodou pro rodiče je také finanční dostupnost zařízení. „V každých mikrojeslích jsme dosud pomohli zhruba 20 rodinám lépe skloubit rodinný a pracovní život. A v případě Marcely, která u nás našla nejen hlídání, ale i zaměstnání, to platí dvojnásob,“ uzavírá Jolana Ambrosková.