Mikrojesle Evička – vzdělávání pod jednou střechou
Eva Anna Popíková vystudovala speciální pedagogiku a psychologii, celý život pracuje s dětmi. Strávila několik let ve Švédsku, kde se inspirovala tamním školstvím a po návratu se rozhodla v Chomutově založit soukromou jazykovou školu. Dnes doslova pod jednou střechou provozuje Dětskou skupinu Evička, Mateřskou školu Svět, Základní školu Svět a Vzdělávací a kulturní centrum Svět. Jako poslední se loni na podzim otevřely Mikrojesle Evička.
Mikrojesle přijímají děti už od půl roku věku. Eva Anna Popíková získala na jejich vybudování a provoz dotaci z Operačního programu Zaměstnanost. Do Mikrojeslí Evička chodí nyní šest dětí, pět holčiček a jeden chlapeček. Nejmladšímu dítěti je rok, nejstaršímu 2,5 roku. V docházce se různě střídají, protože najednou mohou být v mikrojeslích maximálně čtyři děti. „Docházku plánujeme zhruba měsíc dopředu. Jakmile nějaké dítě onemocní, okamžitě dáváme ostatním rodičům vědět, že máme volnou kapacitu,“ vysvětluje paní Popíková. Dalších minimálně deset rodin netrpělivě čeká, až děti z mikrojeslí povyrostou a uvolní se místo pro jejich potomky.
Většina maminek, které Mikrojesle Evička využívají, jsou vysokoškolačky z Chomutova. Potřebovaly se vrátit brzo do práce, aby nepřišly o pozice, které si pracně vybudovaly. Mezi nimi jsou ale i dvě samoživitelky. „Když dítě začne chodit do mikrojeslí, zpočátku jsou s ním rodiče. Sedí ve vedlejší místnosti, pijí kávu a děťátko si mezitím hraje s ostatními. Když začne rodiče postrádat, zavoláme je. Toto adaptační období trvá zhruba tři až čtyři týdny,“ přibližuje adaptaci dětí Eva Anna Popíková. „Důležitým momentem je zvládnout odloučení od rodičů. Každé dítě je ale jiné, některé na rodiče zapomene hned první den a neshání se po nich, jinému to trvá déle. Rodičům vždy říkám, že není ideální, předávat potomka z náruče do náruče, ale že je lepší, když dítě vstoupí do herny samo, rodiče ho drží za ruku a s úsměvem mu říkají, že maminka nebo tatínek brzy přijde,“ podotýká Eva Anna. „Také chceme, aby děti měly fotografie rodičů, které v případě pocitu odloučení použijeme,“ dodává.
Evička, to nejsou jen mikrojesle. Je to
Pečující osoby se starají o rozvoj dětí. „Třeba roční Toníček se u nás naučil chodit. To bylo radosti a těšili jsme se na rodiče, až je Toníček odpoledne přivítá několika krůčky. Většina dětí je příjemně překvapena, když vidí rychlé pokroky u svých dětí,“ říká s úsměvem paní Popíková. Děti pravidelně chodí ven, ti nejmenší se vozí v kočárcích, které jsou v mikrojeslích k dispozici. V Evičce se velmi dbá na stravování. Každý den začínají děti zdravou snídaní. „Děti si u nás osvojují pitný režim, každé má svou lahvičku s obrázkem. Pijí bylinné a ovocné čaje. Místo dortu na narozeninové oslavy upřednostňujeme ovoce a zeleninu,“ přibližuje. Díky dotaci rodiče za pobyt dítěte v mikrojeslích neplatí, pouze se podílejí na úhradě nákladů za stravování.
Mikrojesle Evička – stejně jako mateřská škola či základní škola – sídlí na náměstí v budově bývalého gymnázia z roku 1905. Manželé Popíkovi vložili do rekonstrukce a zařízení veškeré úspory. „Měli jsme vizi, že vybudujeme rodinnou školu pro děti od jednoho roku až do 15 let a k tomu vzdělávací centrum pro všechny od 12 do 99 let, a to se nám daří,“ říká paní Popíková. Vzdělávací centrum nabízí aktivity nejen dětem a jejich rodičům, ale i široké veřejnosti. Pro rodiče pravidelně pořádají dílničky či besídky, na kterých vystupují nejen předškoláci, školáci, ale i ty nejmenší děti z mikrojeslí. „Obecně se snažíme aktivity dětí propojovat, starší děti jsou pro ty mladší často vzorem. Seniorky, které navštěvují vzdělávací a kulturní centrum, těm nejmenším zase čtou pohádky,“ popisuje Eva Anna Popíková.
V Evičce je otevřeno každý všední den od půl osmé do půl čtvrté. „Rodiče ale vědí, že kdyby se neočekávaně zdrželi a dají nám vědět, že se jim o dítě vždy pečlivě postaráme. Ono se dost často stává, že maminky přijdou své dítě vyzvednout a pak se zapojí do některého z našich kroužků, třeba do keramiky, malování, šití, angličtiny, jógy nebo pilates. Naše budova prostě žije celý den, přijďte se podívat,“ uzavírá Eva Anna Popíková.
Mikrojesle Evička – vzdělávání pod jednou střechou
PhDr. Mgr. Eva Anna Popíková vystudovala speciální pedagogiku a psychologii, celý život pracuje s dětmi. Strávila několik let ve Švédsku, kde se inspirovala tamním školstvím a po návratu se rozhodla v Chomutově založit soukromou jazykovou školu. Dnes doslova pod jednou střechou provozuje Dětskou skupinu Evička, Mateřskou školu Svět, Základní školu Svět a Vzdělávací a kulturní centrum Svět. Jako poslední se loni na podzim otevřely Mikrojesle Evička.
Mikrojesle přijímají děti už od půl roku věku. Eva Anna Popíková získala na jejich vybudování a provoz dotaci z Operačního programu Zaměstnanost. Do Mikrojeslí Evička chodí nyní šest dětí, pět holčiček a jeden chlapeček. Nejmladšímu dítěti je rok, nejstaršímu 2,5 roku. V docházce se různě střídají, protože najednou mohou být v mikrojeslích maximálně čtyři děti. „Docházku plánujeme zhruba měsíc dopředu. Jakmile nějaké dítě onemocní, okamžitě dáváme ostatním rodičům vědět, že máme volnou kapacitu,“ vysvětluje paní Popíková. Dalších minimálně deset rodin netrpělivě čeká, až děti z mikrojeslí povyrostou a uvolní se místo pro jejich potomky.
Většina maminek, které Mikrojesle Evička využívají, jsou vysokoškolačky z Chomutova. Potřebovaly se vrátit brzo do práce, aby nepřišly o pozice, které si pracně vybudovaly. Mezi nimi jsou ale i dvě samoživitelky. „Když dítě začne chodit do mikrojeslí, zpočátku jsou s ním rodiče. Sedí ve vedlejší místnosti, pijí kávu a děťátko si mezitím hraje s ostatními. Když začne rodiče postrádat, zavoláme je. Toto adaptační období trvá zhruba tři až čtyři týdny,“ přibližuje adaptaci dětí Eva Anna Popíková. „Důležitým momentem je zvládnout odloučení od rodičů. Každé dítě je ale jiné, některé na rodiče zapomene hned první den a neshání se po nich, jinému to trvá déle. Rodičům vždy říkám, že není ideální, předávat potomka z náruče do náruče, ale že je lepší, když dítě vstoupí do herny samo, rodiče ho drží za ruku a s úsměvem mu říkají, že maminka nebo tatínek brzy přijde,“ podotýká Eva Anna. „Také chceme, aby děti měly fotografie rodičů, které v případě pocitu odloučení použijeme,“ dodává.
Evička, to nejsou jen mikrojesle. Je to rodina
Pečující osoby se starají o rozvoj dětí. „Třeba roční Toníček se u nás naučil chodit. To bylo radosti a těšili jsme se na rodiče, až je Toníček odpoledne přivítá několika krůčky. Většina dětí je příjemně překvapena, když vidí rychlé pokroky u svých dětí,“ říká s úsměvem paní Popíková. Děti pravidelně chodí ven, ti nejmenší se vozí v kočárcích, které jsou v mikrojeslích k dispozici. V Evičce se velmi dbá na stravování. Každý den začínají děti zdravou snídaní. „Děti si u nás osvojují pitný režim, každé má svou lahvičku s obrázkem. Pijí bylinné a ovocné čaje. Místo dortu na narozeninové oslavy upřednostňujeme ovoce a zeleninu,“ přibližuje. Díky dotaci rodiče za pobyt dítěte v mikrojeslích neplatí, pouze se podílejí na úhradě nákladů za stravování.
Mikrojesle Evička – stejně jako mateřská škola či základní škola – sídlí na náměstí v budově bývalého gymnázia z roku 1905. Manželé Popíkovi vložili do rekonstrukce a zařízení veškeré úspory. „Měli jsme vizi, že vybudujeme rodinnou školu pro děti od jednoho roku až do 15 let a k tomu vzdělávací centrum pro všechny od 12 do 99 let, a to se nám daří,“ říká paní Popíková. Vzdělávací centrum nabízí aktivity nejen dětem a jejich rodičům, ale i široké veřejnosti. Pro rodiče pravidelně pořádají dílničky či besídky, na kterých vystupují nejen předškoláci, školáci, ale i ty nejmenší děti z mikrojeslí. „Obecně se snažíme aktivity dětí propojovat, starší děti jsou pro ty mladší často vzorem. Seniorky, které navštěvují vzdělávací a kulturní centrum, těm nejmenším zase čtou pohádky,“ popisuje Eva Anna Popíková.
V Evičce je otevřeno každý všední den od půl osmé do půl čtvrté. „Rodiče ale vědí, že kdyby se neočekávaně zdrželi a dají nám vědět, že se jim o dítě vždy pečlivě postaráme. Ono se dost často stává, že maminky přijdou své dítě vyzvednout a pak se zapojí do některého z našich kroužků, třeba do keramiky, malování, šití, angličtiny, jógy nebo pilates. Naše budova prostě žije celý den, přijďte se podívat,“ uzavírá Eva Anna Popíková.
Mikrojesle Evička – vzdělávání pod jednou střechou
PhDr. Mgr. Eva Anna Popíková vystudovala speciální pedagogiku a psychologii, celý život pracuje s dětmi. Strávila několik let ve Švédsku, kde se inspirovala tamním školstvím a po návratu se rozhodla v Chomutově založit soukromou jazykovou školu. Dnes doslova pod jednou střechou provozuje Dětskou skupinu Evička, Mateřskou školu Svět, Základní školu Svět a Vzdělávací a kulturní centrum Svět. Jako poslední se loni na podzim otevřely Mikrojesle Evička.
Mikrojesle přijímají děti už od půl roku věku. Eva Anna Popíková získala na jejich vybudování a provoz dotaci z Operačního programu Zaměstnanost. Do Mikrojeslí Evička chodí nyní šest dětí, pět holčiček a jeden chlapeček. Nejmladšímu dítěti je rok, nejstaršímu 2,5 roku. V docházce se různě střídají, protože najednou mohou být v mikrojeslích maximálně čtyři děti. „Docházku plánujeme zhruba měsíc dopředu. Jakmile nějaké dítě onemocní, okamžitě dáváme ostatním rodičům vědět, že máme volnou kapacitu,“ vysvětluje paní Popíková. Dalších minimálně deset rodin netrpělivě čeká, až děti z mikrojeslí povyrostou a uvolní se místo pro jejich potomky.
Většina maminek, které Mikrojesle Evička využívají, jsou vysokoškolačky z Chomutova. Potřebovaly se vrátit brzo do práce, aby nepřišly o pozice, které si pracně vybudovaly. Mezi nimi jsou ale i dvě samoživitelky. „Když dítě začne chodit do mikrojeslí, zpočátku jsou s ním rodiče. Sedí ve vedlejší místnosti, pijí kávu a děťátko si mezitím hraje s ostatními. Když začne rodiče postrádat, zavoláme je. Toto adaptační období trvá zhruba tři až čtyři týdny,“ přibližuje adaptaci dětí Eva Anna Popíková. „Důležitým momentem je zvládnout odloučení od rodičů. Každé dítě je ale jiné, některé na rodiče zapomene hned první den a neshání se po nich, jinému to trvá déle. Rodičům vždy říkám, že není ideální, předávat potomka z náruče do náruče, ale že je lepší, když dítě vstoupí do herny samo, rodiče ho drží za ruku a s úsměvem mu říkají, že maminka nebo tatínek brzy přijde,“ podotýká Eva Anna. „Také chceme, aby děti měly fotografie rodičů, které v případě pocitu odloučení použijeme,“ dodává.
Evička, to nejsou jen mikrojesle. Je to rodina
Pečující osoby se starají o rozvoj dětí. „Třeba roční Toníček se u nás naučil chodit. To bylo radosti a těšili jsme se na rodiče, až je Toníček odpoledne přivítá několika krůčky. Většina dětí je příjemně překvapena, když vidí rychlé pokroky u svých dětí,“ říká s úsměvem paní Popíková. Děti pravidelně chodí ven, ti nejmenší se vozí v kočárcích, které jsou v mikrojeslích k dispozici. V Evičce se velmi dbá na stravování. Každý den začínají děti zdravou snídaní. „Děti si u nás osvojují pitný režim, každé má svou lahvičku s obrázkem. Pijí bylinné a ovocné čaje. Místo dortu na narozeninové oslavy upřednostňujeme ovoce a zeleninu,“ přibližuje. Díky dotaci rodiče za pobyt dítěte v mikrojeslích neplatí, pouze se podílejí na úhradě nákladů za stravování.
Mikrojesle Evička – stejně jako mateřská škola či základní škola – sídlí na náměstí v budově bývalého gymnázia z roku 1905. Manželé Popíkovi vložili do rekonstrukce a zařízení veškeré úspory. „Měli jsme vizi, že vybudujeme rodinnou školu pro děti od jednoho roku až do 15 let a k tomu vzdělávací centrum pro všechny od 12 do 99 let, a to se nám daří,“ říká paní Popíková. Vzdělávací centrum nabízí aktivity nejen dětem a jejich rodičům, ale i široké veřejnosti. Pro rodiče pravidelně pořádají dílničky či besídky, na kterých vystupují nejen předškoláci, školáci, ale i ty nejmenší děti z mikrojeslí. „Obecně se snažíme aktivity dětí propojovat, starší děti jsou pro ty mladší často vzorem. Seniorky, které navštěvují vzdělávací a kulturní centrum, těm nejmenším zase čtou pohádky,“ popisuje Eva Anna Popíková.
V Evičce je otevřeno každý všední den od půl osmé do půl čtvrté. „Rodiče ale vědí, že kdyby se neočekávaně zdrželi a dají nám vědět, že se jim o dítě vždy pečlivě postaráme. Ono se dost často stává, že maminky přijdou své dítě vyzvednout a pak se zapojí do některého z našich kroužků, třeba do keramiky, malování, šití, angličtiny, jógy nebo pilates. Naše budova prostě žije celý den, přijďte se podívat,“ uzavírá Eva Anna Popíková.