Mikrojesle jsou vhodný mezičlánek mezi rodiči a školkou, myslí si chůva

Marie Ovesná pracuje jako chůva v mikrojeslích v Brumově-Bylnici. S dětmi má bohaté zkušenosti – jako máma a pěstounka strávila péčí o ně skoro dvacet let svého života. Za největší benefit mikrojeslí považuje jejich malý kolektiv. Nejen v Brumově-Bylnici, ale v jakýchkoliv jiných mikrojeslích v Česku platí, že najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti ve věku od půl roku do čtyř let.

„Díky malému kolektivu je prvotní odloučení od rodičů pro dítě šetrnější. Dítě se v menší skupině cítí bezpečně a rychle si zvykne na ostatní. A já mám na každého dostatek času,“ myslí si Marie. Nyní se společně s kolegyní Olgou Poláchovou starají o šest dětí, které se v docházce do brumovských mikrojeslí střídají. Některé děti chodí do zařízení každý den, jiné jen na dva či tři dny v týdnu.

Marii nejvíc těší, že se děti v mikrojeslích dobře adaptují, neteskní po rodičích a snadno se zabaví. Často se tu také opakuje scénář, který zná většina rodičů – dítě doma zlobí, odmlouvá, nechce jíst nebo chodit po obědě spát, ale když je u „cizích“, je to ten nejhodnější andílek pod sluncem. Nejinak je tomu i v Brumově-Bylnici. „Rodiče někdy ani nechtějí věřit, jak hodný jejich potomek může být,“ říká Marie. Společně se také radují z pokroků dětí – když odloží pleny nebo dudlík, když se dokáží samy najíst, naučí se nová slova či o něco poprosí.

I když má Marie s dětmi bohaté zkušenosti, aby mohla práci chůvy vykonávat, musela absolvovat kurz a zkoušku z profesní kvalifikace Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky. Velice ráda také navštěvuje vzdělávací semináře, které pro provozovatele mikrojeslí a pečující osoby organizuje projekt „Mikrojesle“ MPSV. „Myslela jsem si, že v kurzu nebo na seminářích nemůže být nic, co bych nevěděla – jsem přece matka. Opak byl pravdou a musím říci, že jsem se naučila řadu věcí, které uplatňuji nejen v práci, ale i doma,“ konstatuje Marie.

Poptávka po umístění dítěte je veliká

Brumovské mikrojesle sídlí v trochu netradičním prostředí – v hasičské zbrojnici. Tedy ne přímo tam, odkud hasiči vyrážejí na zásah, ale v obecním bytě, který je součástí zbrojnice. Původně šlo o krizový byt pro případy nouze, ale jelikož se využíval málo a ve městě navíc vznikla ubytovna, vedení města rozhodlo, že bude lepší prostory přenechat mikrojeslím. Byt je pro účely mikrojeslí ideální – v jednom pokoji vznikla ložnice, ve druhém herna, k dispozici je také kuchyňka a samozřejmě sociální zařízení. Vítaným benefitem je velká oplocená zahrada s altánkem, bazénkem a pískovištěm, která ke zbrojnici přiléhá. Když je hezky, děti zde tráví většinu dne.

Aby mohlo dítě mikrojesle navštěvovat, musí být oba jeho rodiče zaměstnáni, nebo studovat či si práci aktivně hledat. Výše úvazku není přitom rozhodující. „Na začátku jsme byli v nejistotě, jak bude tato možnost umístění malých dětí do zařízení přijímána veřejností a rodiči. Ale praxe ukázala, že je o tento druh péče velký zájem. Rodiče kladně hodnotí právě malý kolektiv a individuální péči,“ vzpomíná na začátky mikrojeslí jejich zřizovatel Tomáš Naňák z Charity Valašské Klobouky. Za pravdu mu dává statistika - poptávka rodičů značně převyšuje kapacitu mikrojeslí. Dosud jimi prošlo na 11 dětí, přičemž zájemců bylo třikrát tolik.

Mikrojesle jsou vhodný mezičlánek mezi rodiči a školkou, myslí si chůva

Marie Ovesná pracuje jako chůva v mikrojeslích v Brumově-Bylnici. S dětmi má bohaté zkušenosti – jako máma a pěstounka strávila péčí o ně skoro dvacet let svého života. Za největší benefit mikrojeslí považuje jejich malý kolektiv. Nejen v Brumově-Bylnici, ale v jakýchkoliv jiných mikrojeslích v Česku platí, že najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti ve věku od půl roku do čtyř let.

„Díky malému kolektivu je prvotní odloučení od rodičů pro dítě šetrnější. Dítě se v menší skupině cítí bezpečně a rychle si zvykne na ostatní. A já mám na každého dostatek času,“ myslí si Marie. Nyní se společně s kolegyní Olgou Poláchovou starají o šest dětí, které se v docházce do brumovských mikrojeslí střídají. Některé děti chodí do zařízení každý den, jiné jen na dva či tři dny v týdnu.

Marii nejvíc těší, že se děti v mikrojeslích dobře adaptují, neteskní po rodičích a snadno se zabaví. Často se tu také opakuje scénář, který zná většina rodičů – dítě doma zlobí, odmlouvá, nechce jíst nebo chodit po obědě spát, ale když je u „cizích“, je to ten nejhodnější andílek pod sluncem. Nejinak je tomu i v Brumově-Bylnici. „Rodiče někdy ani nechtějí věřit, jak hodný jejich potomek může být,“ říká Marie. Společně se také radují z pokroků dětí – když odloží pleny nebo dudlík, když se dokáží samy najíst, naučí se nová slova či o něco poprosí.

I když má Marie s dětmi bohaté zkušenosti, aby mohla práci chůvy vykonávat, musela absolvovat kurz a zkoušku z profesní kvalifikace Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky. Velice ráda také navštěvuje vzdělávací semináře, které pro provozovatele mikrojeslí a pečující osoby organizuje projekt „Mikrojesle“ MPSV. „Myslela jsem si, že v kurzu nebo na seminářích nemůže být nic, co bych nevěděla – jsem přece matka. Opak byl pravdou a musím říci, že jsem se naučila řadu věcí, které uplatňuji nejen v práci, ale i doma,“ konstatuje Marie.

Poptávka po umístění dítěte je veliká

Brumovské mikrojesle sídlí v trochu netradičním prostředí – v hasičské zbrojnici. Tedy ne přímo tam, odkud hasiči vyrážejí na zásah, ale v obecním bytě, který je součástí zbrojnice. Původně šlo o krizový byt pro případy nouze, ale jelikož se využíval málo a ve městě navíc vznikla ubytovna, vedení města rozhodlo, že bude lepší prostory přenechat mikrojeslím. Byt je pro účely mikrojeslí ideální – v jednom pokoji vznikla ložnice, ve druhém herna, k dispozici je také kuchyňka a samozřejmě sociální zařízení. Vítaným benefitem je velká oplocená zahrada s altánkem, bazénkem a pískovištěm, která ke zbrojnici přiléhá. Když je hezky, děti zde tráví většinu dne.

Aby mohlo dítě mikrojesle navštěvovat, musí být oba jeho rodiče zaměstnáni, nebo studovat či si práci aktivně hledat. Výše úvazku není přitom rozhodující. „Na začátku jsme byli v nejistotě, jak bude tato možnost umístění malých dětí do zařízení přijímána veřejností a rodiči. Ale praxe ukázala, že je o tento druh péče velký zájem. Rodiče kladně hodnotí právě malý kolektiv a individuální péči,“ vzpomíná na začátky mikrojeslí jejich zřizovatel Tomáš Naňák z Charity Valašské Klobouky. Za pravdu mu dává statistika – poptávka rodičů značně převyšuje kapacitu mikrojeslí. Dosud jimi prošlo na 11 dětí, přičemž zájemců bylo třikrát tolik.

Mikrojesle jsou vhodný mezičlánek mezi rodiči a školkou, myslí si chůva

Marie Ovesná pracuje jako chůva v mikrojeslích v Brumově-Bylnici. S dětmi má bohaté zkušenosti – jako máma a pěstounka strávila péčí o ně skoro dvacet let svého života. Za největší benefit mikrojeslí považuje jejich malý kolektiv. Nejen v Brumově-Bylnici, ale v jakýchkoliv jiných mikrojeslích v Česku platí, že najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti ve věku od půl roku do čtyř let.

„Díky malému kolektivu je prvotní odloučení od rodičů pro dítě šetrnější. Dítě se v menší skupině cítí bezpečně a rychle si zvykne na ostatní. A já mám na každého dostatek času,“ myslí si Marie. Nyní se společně s kolegyní Olgou Poláchovou starají o šest dětí, které se v docházce do brumovských mikrojeslí střídají. Některé děti chodí do zařízení každý den, jiné jen na dva či tři dny v týdnu.

Marii nejvíc těší, že se děti v mikrojeslích dobře adaptují, neteskní po rodičích a snadno se zabaví. Často se tu také opakuje scénář, který zná většina rodičů – dítě doma zlobí, odmlouvá, nechce jíst nebo chodit po obědě spát, ale když je u „cizích“, je to ten nejhodnější andílek pod sluncem. Nejinak je tomu i v Brumově-Bylnici. „Rodiče někdy ani nechtějí věřit, jak hodný jejich potomek může být,“ říká Marie. Společně se také radují z pokroků dětí – když odloží pleny nebo dudlík, když se dokáží samy najíst, naučí se nová slova či o něco poprosí.

I když má Marie s dětmi bohaté zkušenosti, aby mohla práci chůvy vykonávat, musela absolvovat kurz a zkoušku z profesní kvalifikace Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky. Velice ráda také navštěvuje vzdělávací semináře, které pro provozovatele mikrojeslí a pečující osoby organizuje projekt „Mikrojesle“ MPSV. „Myslela jsem si, že v kurzu nebo na seminářích nemůže být nic, co bych nevěděla – jsem přece matka. Opak byl pravdou a musím říci, že jsem se naučila řadu věcí, které uplatňuji nejen v práci, ale i doma,“ konstatuje Marie.

Poptávka po umístění dítěte je veliká

Brumovské mikrojesle sídlí v trochu netradičním prostředí – v hasičské zbrojnici. Tedy ne přímo tam, odkud hasiči vyrážejí na zásah, ale v obecním bytě, který je součástí zbrojnice. Původně šlo o krizový byt pro případy nouze, ale jelikož se využíval málo a ve městě navíc vznikla ubytovna, vedení města rozhodlo, že bude lepší prostory přenechat mikrojeslím. Byt je pro účely mikrojeslí ideální – v jednom pokoji vznikla ložnice, ve druhém herna, k dispozici je také kuchyňka a samozřejmě sociální zařízení. Vítaným benefitem je velká oplocená zahrada s altánkem, bazénkem a pískovištěm, která ke zbrojnici přiléhá. Když je hezky, děti zde tráví většinu dne.

Aby mohlo dítě mikrojesle navštěvovat, musí být oba jeho rodiče zaměstnáni, nebo studovat či si práci aktivně hledat. Výše úvazku není přitom rozhodující. „Na začátku jsme byli v nejistotě, jak bude tato možnost umístění malých dětí do zařízení přijímána veřejností a rodiči. Ale praxe ukázala, že je o tento druh péče velký zájem. Rodiče kladně hodnotí právě malý kolektiv a individuální péči,“ vzpomíná na začátky mikrojeslí jejich zřizovatel Tomáš Naňák z Charity Valašské Klobouky. Za pravdu mu dává statistika – poptávka rodičů značně převyšuje kapacitu mikrojeslí. Dosud jimi prošlo na 11 dětí, přičemž zájemců bylo třikrát tolik.