Mikrojesle Vochomůrky: Naše děti chodit domů po „obědě“ nechtějí

Lucie Klusoňová a Lucie Boubelová žijí v obci Vochov nedaleko Plzně. Když byly obě na rodičovské dovolené, rozhodly se založit spolek Vochomůrky a věnovat se místním dětem. Začínaly s jedním cvičením pro rodiče s dětmi, ale nezůstalo to jen u toho. Podnikavým maminkám se podařilo v obci vybudovat mikrojesle.

Ve Vochově to vypadá podobně jako v jiných obcích nedaleko větších měst. Díky nové výstavbě se rychle rozrůstá, stěhují se sem mladé rodiny s dětmi, ale místní mateřská školka je jen jednotřídní a poptávka po volných místech převyšuje kapacitu. „V lednu nás zaujala dotační výzva Ministerstva práce a sociálních věcí na vybudování a provoz mikrojeslí. V našem regionu žádné mikrojesle nebyly, ale věděly jsme, že jinde v Česku fungují, takže jsme neváhaly a šly do toho,“ vzpomíná Lucie Boubelová.

Žádost o dotaci byla úspěšná, a tak se v červnu otevřely mikrojesle Vochomůrky. Přes léto fungovaly v domácnosti pečující osoby, v září se přesunuly do prostor v nádherném areálu bývalého JZD, který patří rodu Lobkowiczů. Podle předpokladu byl zájem rodičů obrovský a kapacita se hned naplnila. Do Vochomůrek chodí aktuálně 8 dětí, které se v docházce různě střídají podle toho, jak rodiče potřebují. Najednou tu mohou být ale maximálně čtyři. Nejmladšímu dítěti je 1,5 roku, nejstaršímu 3 roky.

Aby mohli rodiče službu využívat, musí pracovat, vzdělávat se, nebo si práci aktivně hledat. Ve Vochomůrkách má svoje dítě maminka, která je kosmetička a potřebovala se vrátit brzy do práce, aby nepřišla o klientelu, jiné nevzali holčičku do mateřské školy, další maminka musela do práce, aby ulevila rodinnému rozpočtu zatíženému hypotékou, a jiná může díky péči v mikrojeslích navštěvovat rekvalifikační kurz úřadu práce.

Děti se rozmluví a zvyknou si na kolektiv

Vochomůrky pomáhají i právničce a současně zastupitelce Evě Maškové, která má dvě děti. „Nástupem syna do mikrojeslí se mi otevřela možnost věnovat se víc komunální politice. Pokud tuhle funkci chce dělat člověk zodpovědně, musí se neustále vzdělávat. V právním světě to platí dvojnásob. S dětmi toho času ale už tolik není,“ konstatuje Eva.

S mikrojeslemi je víc než spokojená. „Mikrojesle mají skvělý vliv na synovu slovní zásobu, zlepšila se u něho jemná motorika, každodenní procházky mu také prospívají. Začlenil se do kolektivu a socializuje se ve společnosti dětí. Já si díky mikrojeslím užívám všechny svoje role. Samozřejmě roli matky, která je pro mě nejdůležitější, ale lhala bych, kdybych nebyla ráda za chvilku, kterou mohu věnovat sebevzdělávání a práci, která mě baví,“ přiznává Eva.

Jak vypadá běžný den dítěte v mikrojeslích? „Dětičky přicházejí ráno mezi sedmou až devátou hodinou, začínáme svačinkou, potom něco vyrábíme a jdeme ven. V poledne je oběd a pak spánek. Také jezdíme do divadla, do solné jeskyně, navštěvujeme blízkou farmu, kde mají spoustu zvířátek, teď v obci budují kanalizaci, tak pozorujeme bagry a další stroje… Obecně se snažíme být co nejvíc venku,“ vypočítává Lucie Boubelová.

Jelikož ve Vochomůrkách panuje rodinná atmosféra, děti tu nepláčou. A když se přece jen objeví náznak stesku po mamince, chůva je hned utěší. „Dětičky jsou u nás opravdu spokojené. Myslím, že to je hlavně vidět po obědě, kdy se tak těší na spánek a své lehátko, že nechtějí jít domů,“ uzavírá svoje vyprávění Lucie Boubelová.

Mikrojesle Vochomůrky: Naše děti chodit domů po „obědě“ nechtějí

Lucie Klusoňová a Lucie Boubelová žijí v obci Vochov nedaleko Plzně. Když byly obě na rodičovské dovolené, rozhodly se založit spolek Vochomůrky a věnovat se místním dětem. Začínaly s jedním cvičením pro rodiče s dětmi, ale nezůstalo to jen u toho. Podnikavým maminkám se podařilo v obci vybudovat mikrojesle.

Ve Vochově to vypadá podobně jako v jiných obcích nedaleko větších měst. Díky nové výstavbě se rychle rozrůstá, stěhují se sem mladé rodiny s dětmi, ale místní mateřská školka je jen jednotřídní a poptávka po volných místech převyšuje kapacitu. „V lednu nás zaujala dotační výzva Ministerstva práce a sociálních věcí na vybudování a provoz mikrojeslí. V našem regionu žádné mikrojesle nebyly, ale věděly jsme, že jinde v Česku fungují, takže jsme neváhaly a šly do toho,“ vzpomíná Lucie Boubelová.

Žádost o dotaci byla úspěšná, a tak se v červnu otevřely mikrojesle Vochomůrky. Přes léto fungovaly v domácnosti pečující osoby, v září se přesunuly do prostor v nádherném areálu bývalého JZD, který patří rodu Lobkowiczů. Podle předpokladu byl zájem rodičů obrovský a kapacita se hned naplnila. Do Vochomůrek chodí aktuálně 8 dětí, které se v docházce různě střídají podle toho, jak rodiče potřebují. Najednou tu mohou být ale maximálně čtyři. Nejmladšímu dítěti je 1,5 roku, nejstaršímu 3 roky.

Aby mohli rodiče službu využívat, musí pracovat, vzdělávat se, nebo si práci aktivně hledat. Ve Vochomůrkách má svoje dítě maminka, která je kosmetička a potřebovala se vrátit brzy do práce, aby nepřišla o klientelu, jiné nevzali holčičku do mateřské školy, další maminka musela do práce, aby ulevila rodinnému rozpočtu zatíženému hypotékou, a jiná může díky péči v mikrojeslích navštěvovat rekvalifikační kurz úřadu práce.

Děti se rozmluví a zvyknou si na kolektiv

Vochomůrky pomáhají i právničce a současně zastupitelce Evě Maškové, která má dvě děti. „Nástupem syna do mikrojeslí se mi otevřela možnost věnovat se víc komunální politice. Pokud tuhle funkci chce dělat člověk zodpovědně, musí se neustále vzdělávat. V právním světě to platí dvojnásob. S dětmi toho času ale už tolik není,“ konstatuje Eva.

S mikrojeslemi je víc než spokojená. „Mikrojesle mají skvělý vliv na synovu slovní zásobu, zlepšila se u něho jemná motorika, každodenní procházky mu také prospívají. Začlenil se do kolektivu a socializuje se ve společnosti dětí. Já si díky mikrojeslím užívám všechny svoje role. Samozřejmě roli matky, která je pro mě nejdůležitější, ale lhala bych, kdybych nebyla ráda za chvilku, kterou mohu věnovat sebevzdělávání a práci, která mě baví,“ přiznává Eva.

Jak vypadá běžný den dítěte v mikrojeslích? „Dětičky přicházejí ráno mezi sedmou až devátou hodinou, začínáme svačinkou, potom něco vyrábíme a jdeme ven. V poledne je oběd a pak spánek. Také jezdíme do divadla, do solné jeskyně, navštěvujeme blízkou farmu, kde mají spoustu zvířátek, teď v obci budují kanalizaci, tak pozorujeme bagry a další stroje… Obecně se snažíme být co nejvíc venku,“ vypočítává Lucie Boubelová.

Jelikož ve Vochomůrkách panuje rodinná atmosféra, děti tu nepláčou. A když se přece jen objeví náznak stesku po mamince, chůva je hned utěší. „Dětičky jsou u nás opravdu spokojené. Myslím, že to je hlavně vidět po obědě, kdy se tak těší na spánek a své lehátko, že nechtějí jít domů,“ uzavírá svoje vyprávění Lucie Boubelová.

Mikrojesle Vochomůrky: Naše děti chodit domů po „obědě“ nechtějí

Lucie Klusoňová a Lucie Boubelová žijí v obci Vochov nedaleko Plzně. Když byly obě na rodičovské dovolené, rozhodly se založit spolek Vochomůrky a věnovat se místním dětem. Začínaly s jedním cvičením pro rodiče s dětmi, ale nezůstalo to jen u toho. Podnikavým maminkám se podařilo v obci vybudovat mikrojesle.

Ve Vochově to vypadá podobně jako v jiných obcích nedaleko větších měst. Díky nové výstavbě se rychle rozrůstá, stěhují se sem mladé rodiny s dětmi, ale místní mateřská školka je jen jednotřídní a poptávka po volných místech převyšuje kapacitu. „V lednu nás zaujala dotační výzva Ministerstva práce a sociálních věcí na vybudování a provoz mikrojeslí. V našem regionu žádné mikrojesle nebyly, ale věděly jsme, že jinde v Česku fungují, takže jsme neváhaly a šly do toho,“ vzpomíná Lucie Boubelová.

Žádost o dotaci byla úspěšná, a tak se v červnu otevřely mikrojesle Vochomůrky. Přes léto fungovaly v domácnosti pečující osoby, v září se přesunuly do prostor v nádherném areálu bývalého JZD, který patří rodu Lobkowiczů. Podle předpokladu byl zájem rodičů obrovský a kapacita se hned naplnila. Do Vochomůrek chodí aktuálně 8 dětí, které se v docházce různě střídají podle toho, jak rodiče potřebují. Najednou tu mohou být ale maximálně čtyři. Nejmladšímu dítěti je 1,5 roku, nejstaršímu 3 roky.

Aby mohli rodiče službu využívat, musí pracovat, vzdělávat se, nebo si práci aktivně hledat. Ve Vochomůrkách má svoje dítě maminka, která je kosmetička a potřebovala se vrátit brzy do práce, aby nepřišla o klientelu, jiné nevzali holčičku do mateřské školy, další maminka musela do práce, aby ulevila rodinnému rozpočtu zatíženému hypotékou, a jiná může díky péči v mikrojeslích navštěvovat rekvalifikační kurz úřadu práce.

Děti se rozmluví a zvyknou si na kolektiv

Vochomůrky pomáhají i právničce a současně zastupitelce Evě Maškové, která má dvě děti. „Nástupem syna do mikrojeslí se mi otevřela možnost věnovat se víc komunální politice. Pokud tuhle funkci chce dělat člověk zodpovědně, musí se neustále vzdělávat. V právním světě to platí dvojnásob. S dětmi toho času ale už tolik není,“ konstatuje Eva.

S mikrojeslemi je víc než spokojená. „Mikrojesle mají skvělý vliv na synovu slovní zásobu, zlepšila se u něho jemná motorika, každodenní procházky mu také prospívají. Začlenil se do kolektivu a socializuje se ve společnosti dětí. Já si díky mikrojeslím užívám všechny svoje role. Samozřejmě roli matky, která je pro mě nejdůležitější, ale lhala bych, kdybych nebyla ráda za chvilku, kterou mohu věnovat sebevzdělávání a práci, která mě baví,“ přiznává Eva.

Jak vypadá běžný den dítěte v mikrojeslích? „Dětičky přicházejí ráno mezi sedmou až devátou hodinou, začínáme svačinkou, potom něco vyrábíme a jdeme ven. V poledne je oběd a pak spánek. Také jezdíme do divadla, do solné jeskyně, navštěvujeme blízkou farmu, kde mají spoustu zvířátek, teď v obci budují kanalizaci, tak pozorujeme bagry a další stroje… Obecně se snažíme být co nejvíc venku,“ vypočítává Lucie Boubelová.

Jelikož ve Vochomůrkách panuje rodinná atmosféra, děti tu nepláčou. A když se přece jen objeví náznak stesku po mamince, chůva je hned utěší. „Dětičky jsou u nás opravdu spokojené. Myslím, že to je hlavně vidět po obědě, kdy se tak těší na spánek a své lehátko, že nechtějí jít domů,“ uzavírá svoje vyprávění Lucie Boubelová.