Starat se o dítě a být přitom v práci? Chůvy v mikrojeslích to tak mají

Markéta studovala vysokou sociálně pedagogickou školu. V posledním ročníku ale otěhotněla a partner přestal pomáhat. I když věděla, že jako matku samoživitelku ji nečeká snadný život, rozhodla se žít raději s dítětem sama. Dětem se věnuje dlouhodobě i jako dobrovolnice, a tak byl logicky už jen krůček k tomu, aby si našla pracovní uplatnění v oboru, navíc takové, které umožňuje skloubit práci s péčí o vlastní dítě. Stala se z ní chůva v mikrojeslích.

.
S dcerou Markétkou žije v Rozběřicích, malé obci nedaleko Hradce Králové. Když v místním rozhlase zaslechla, že mikrojesle Všesličky ve Všestarech hledají chůvu k dětem, neváhala. Zjistila,
že potřebnou kvalifikaci splňuje díky dokončenému středoškolskému vzdělání v oboru sociální péče. Domluvila si spolupráci v rozsahu zhruba šest směn za měsíc, podle toho, jak je zrovna potřeba – vykrývá služby, když mají ostatní chůvy školení, dovolenou nebo jsou nemocné.

„Pro mě to znamenalo obrovskou pomoc. Takto si mohu něco vydělat a zároveň být s dcerou, pokud chci,“ svěřuje se Markéta. Mikrojesle totiž umožňují pečujícím osobám, aby se v nich staraly i o svého vlastního potomka.

Markétce byl rok a 7 měsíců, když její maminka začala v mikrojeslích pracovat. Do práce si ji bere Markéta ale jen někdy. „Markétka je ráda, že je mezi dětmi. Asi se jí tu líbí natolik, že pak odmítá jít spát, což je pro mě náročné, takže když je to možné, hlídá ji babička,“ konstatuje Markéta. „Pokud je dcera v práci se mnou, tak na ostatní děti nežárlí. Ví, že pro děti jsem teta a pro ni máma. Zároveň jsem ráda, že mám zázemí rodiny,“ zdůrazňuje velkou pomoc Markéta.

Mikrojesle – jedna velká rodina

Mikrojesle tedy nabízejí regulérní zaměstnání i možnost přivýdělku, služba je navíc pro rodiče finančně dostupná. Provoz mikrojeslí je totiž z 85 % financován z Evropského sociálního fondu, konkrétně z Operačního programu Zaměstnanost, dalších 10 % nákladů projektu hradí státní rozpočet a 5 % příjemce dotace - obec Všestary. Rodiče mají možnost si objednat oběd pro dítě v místní školní jídelně. V případě Všesliček navíc i na stravné přispívá obec, a to částkou 25 korun. Markéta, stejně jako ostatní rodiče, tak za celodenní pobyt dcery neplatí žádné poplatky. Pouze v případě, že pro dceru objedná oběd, zaplatí zhruba 30 korun. Jedinou podmínkou je zaměstnání, studium či rekvalifikace u obou rodičů.

Kromě Markétky se ve Všesličkách aktuálně střídá ještě dalších 10 dětí, najednou chůva pečuje maximálně o 4. Smlouvu mají rodiče uzavřenou většinou na jeden nebo dva dny v týdnu, k aktuální docházce se přihlašují a odhlašují přes online rezervační systém. Zařízením celkem prošlo na 30 dětí. „Na mikrojeslích se mi líbí, že jde o rodinné zařízení - znají se nejen děti, ale i rodiče. Péče je individuální, dle potřeb konkrétního dítěte,“ vypočítává Markéta.

Všesličky budou fungovat i následující tři roky

Chůva oceňuje také vybavení mikrojeslí. „Máme velký výběr hraček, které vyžadují aktivní zapojení dítěte. Navíc jsou převážně dřevěné nebo látkové, žádný plast,“ je spokojená Markéta. „Jsem pyšná na to, že se nám tu podařilo vytvořit prostředí, ve kterém se děti cítí v bezpečí a příjemně,“ dodává.

Všesličky ale nechtějí usnout na vavřínech a snaží se neustále posouvat kupředu. Pořádají dny otevřených dveří, děti zasvěcují do environmentální výchovy, podnikají s nimi výlety do okolí, navštěvují dětskou knihovnu nebo solnou jeskyni. Organizují také odpolední akce pro celé rodiny nebo vzdělávací kurzy pro rodiče. Zápis do mikrojeslí je sice vždy na jaře, ale rodiče mikrojesle kontaktují celoročně. Z toho je vidět, jak moc je služba potřebná. Podařilo se získat podporu i pro další období, takže Všesličky budou ve stávajícím režimu v provozu do poloviny roku 2022.

A jaká bude další životní etapa Markéty? Plánuje se časem přestěhovat do Rtyně v Podkrkonoší, protože si tam našla partnera. „Pokud by tam otevřeli mikrojesle, tak bych ráda jako chůva pokračovala,“ uzavírá Markéta.

Starat se o dítě a být přitom v práci? Chůvy v mikrojeslích to tak mají

Markéta studovala vysokou sociálně pedagogickou školu. V posledním ročníku ale otěhotněla a partner přestal pomáhat. I když věděla, že jako matku samoživitelku ji nečeká snadný život, rozhodla se žít raději s dítětem sama. Dětem se věnuje dlouhodobě i jako dobrovolnice, a tak byl logicky už jen krůček k tomu, aby si našla pracovní uplatnění v oboru, navíc takové, které umožňuje skloubit práci s péčí o vlastní dítě. Stala se z ní chůva v mikrojeslích.

S dcerou Markétkou žije v Rozběřicích, malé obci nedaleko Hradce Králové. Když v místním rozhlase zaslechla, že mikrojesle Všesličky ve Všestarech hledají chůvu k dětem, neváhala. Zjistila,

že potřebnou kvalifikaci splňuje díky dokončenému středoškolskému vzdělání v oboru sociální péče. Domluvila si spolupráci v rozsahu zhruba šest směn za měsíc, podle toho, jak je zrovna potřeba – vykrývá služby, když mají ostatní chůvy školení, dovolenou nebo jsou nemocné.

„Pro mě to znamenalo obrovskou pomoc. Takto si mohu něco vydělat a zároveň být s dcerou, pokud chci,“ svěřuje se Markéta. Mikrojesle totiž umožňují pečujícím osobám, aby se v nich staraly i o svého vlastního potomka.

Markétce byl rok a 7 měsíců, když její maminka začala v mikrojeslích pracovat. Do práce si ji bere Markéta ale jen někdy. „Markétka je ráda, že je mezi dětmi. Asi se jí tu líbí natolik, že pak odmítá jít spát, což je pro mě náročné, takže když je to možné, hlídá ji babička,“ konstatuje Markéta. „Pokud je dcera v práci se mnou, tak na ostatní děti nežárlí. Ví, že pro děti jsem teta a pro ni máma. Zároveň jsem ráda, že mám zázemí rodiny,“ zdůrazňuje velkou pomoc Markéta.

Mikrojesle – jedna velká rodina

Mikrojesle tedy nabízejí regulérní zaměstnání i možnost přivýdělku, služba je navíc pro rodiče finančně dostupná. Provoz mikrojeslí je totiž z 85 % financován z Evropského sociálního fondu, konkrétně z Operačního programu Zaměstnanost, dalších 10 % nákladů projektu hradí státní rozpočet a 5 % příjemce dotace – obec Všestary. Rodiče mají možnost si objednat oběd pro dítě v místní školní jídelně. V případě Všesliček navíc i na stravné přispívá obec, a to částkou 25 korun. Markéta, stejně jako ostatní rodiče, tak za celodenní pobyt dcery neplatí žádné poplatky. Pouze v případě, že pro dceru objedná oběd, zaplatí zhruba 30 korun. Jedinou podmínkou je zaměstnání, studium či rekvalifikace u obou rodičů.

Kromě Markétky se ve Všesličkách aktuálně střídá ještě dalších 10 dětí, najednou chůva pečuje maximálně o 4. Smlouvu mají rodiče uzavřenou většinou na jeden nebo dva dny v týdnu, k aktuální docházce se přihlašují a odhlašují přes online rezervační systém. Zařízením celkem prošlo na 30 dětí. „Na mikrojeslích se mi líbí, že jde o rodinné zařízení – znají se nejen děti, ale i rodiče. Péče je individuální, dle potřeb konkrétního dítěte,“ vypočítává Markéta.

Všesličky budou fungovat i následující tři roky

Chůva oceňuje také vybavení mikrojeslí. „Máme velký výběr hraček, které vyžadují aktivní zapojení dítěte. Navíc jsou převážně dřevěné nebo látkové, žádný plast,“ je spokojená Markéta. „Jsem pyšná na to, že se nám tu podařilo vytvořit prostředí, ve kterém se děti cítí v bezpečí a příjemně,“ dodává.

Všesličky ale nechtějí usnout na vavřínech a snaží se neustále posouvat kupředu. Pořádají dny otevřených dveří, děti zasvěcují do environmentální výchovy, podnikají s nimi výlety do okolí, navštěvují dětskou knihovnu nebo solnou jeskyni. Organizují také odpolední akce pro celé rodiny nebo vzdělávací kurzy pro rodiče. Zápis do mikrojeslí je sice vždy na jaře, ale rodiče mikrojesle kontaktují celoročně. Z toho je vidět, jak moc je služba potřebná. Podařilo se získat podporu i pro další období, takže Všesličky budou ve stávajícím režimu v provozu do poloviny roku 2022.

A jaká bude další životní etapa Markéty? Plánuje se časem přestěhovat do Rtyně v Podkrkonoší, protože si tam našla partnera. „Pokud by tam otevřeli mikrojesle, tak bych ráda jako chůva pokračovala,“ uzavírá Markéta.

Starat se o dítě a být přitom v práci? Chůvy v mikrojeslích to tak mají

Markéta studovala vysokou sociálně pedagogickou školu. V posledním ročníku ale otěhotněla a partner přestal pomáhat. I když věděla, že jako matku samoživitelku ji nečeká snadný život, rozhodla se žít raději s dítětem sama. Dětem se věnuje dlouhodobě i jako dobrovolnice, a tak byl logicky už jen krůček k tomu, aby si našla pracovní uplatnění v oboru, navíc takové, které umožňuje skloubit práci s péčí o vlastní dítě. Stala se z ní chůva v mikrojeslích.

.

S dcerou Markétkou žije v Rozběřicích, malé obci nedaleko Hradce Králové. Když v místním rozhlase zaslechla, že mikrojesle Všesličky ve Všestarech hledají chůvu k dětem, neváhala. Zjistila,

že potřebnou kvalifikaci splňuje díky dokončenému středoškolskému vzdělání v oboru sociální péče. Domluvila si spolupráci v rozsahu zhruba šest směn za měsíc, podle toho, jak je zrovna potřeba – vykrývá služby, když mají ostatní chůvy školení, dovolenou nebo jsou nemocné.

„Pro mě to znamenalo obrovskou pomoc. Takto si mohu něco vydělat a zároveň být s dcerou, pokud chci,“ svěřuje se Markéta. Mikrojesle totiž umožňují pečujícím osobám, aby se v nich staraly i o svého vlastního potomka.

Markétce byl rok a 7 měsíců, když její maminka začala v mikrojeslích pracovat. Do práce si ji bere Markéta ale jen někdy. „Markétka je ráda, že je mezi dětmi. Asi se jí tu líbí natolik, že pak odmítá jít spát, což je pro mě náročné, takže když je to možné, hlídá ji babička,“ konstatuje Markéta. „Pokud je dcera v práci se mnou, tak na ostatní děti nežárlí. Ví, že pro děti jsem teta a pro ni máma. Zároveň jsem ráda, že mám zázemí rodiny,“ zdůrazňuje velkou pomoc Markéta.

Mikrojesle – jedna velká rodina

Mikrojesle tedy nabízejí regulérní zaměstnání i možnost přivýdělku, služba je navíc pro rodiče finančně dostupná. Provoz mikrojeslí je totiž z 85 % financován z Evropského sociálního fondu, konkrétně z Operačního programu Zaměstnanost, dalších 10 % nákladů projektu hradí státní rozpočet a 5 % příjemce dotace – obec Všestary. Rodiče mají možnost si objednat oběd pro dítě v místní školní jídelně. V případě Všesliček navíc i na stravné přispívá obec, a to částkou 25 korun. Markéta, stejně jako ostatní rodiče, tak za celodenní pobyt dcery neplatí žádné poplatky. Pouze v případě, že pro dceru objedná oběd, zaplatí zhruba 30 korun. Jedinou podmínkou je zaměstnání, studium či rekvalifikace u obou rodičů.

Kromě Markétky se ve Všesličkách aktuálně střídá ještě dalších 10 dětí, najednou chůva pečuje maximálně o 4. Smlouvu mají rodiče uzavřenou většinou na jeden nebo dva dny v týdnu, k aktuální docházce se přihlašují a odhlašují přes online rezervační systém. Zařízením celkem prošlo na 30 dětí. „Na mikrojeslích se mi líbí, že jde o rodinné zařízení – znají se nejen děti, ale i rodiče. Péče je individuální, dle potřeb konkrétního dítěte,“ vypočítává Markéta.

Všesličky budou fungovat i následující tři roky

Chůva oceňuje také vybavení mikrojeslí. „Máme velký výběr hraček, které vyžadují aktivní zapojení dítěte. Navíc jsou převážně dřevěné nebo látkové, žádný plast,“ je spokojená Markéta. „Jsem pyšná na to, že se nám tu podařilo vytvořit prostředí, ve kterém se děti cítí v bezpečí a příjemně,“ dodává.

Všesličky ale nechtějí usnout na vavřínech a snaží se neustále posouvat kupředu. Pořádají dny otevřených dveří, děti zasvěcují do environmentální výchovy, podnikají s nimi výlety do okolí, navštěvují dětskou knihovnu nebo solnou jeskyni. Organizují také odpolední akce pro celé rodiny nebo vzdělávací kurzy pro rodiče. Zápis do mikrojeslí je sice vždy na jaře, ale rodiče mikrojesle kontaktují celoročně. Z toho je vidět, jak moc je služba potřebná. Podařilo se získat podporu i pro další období, takže Všesličky budou ve stávajícím režimu v provozu do poloviny roku 2022.

A jaká bude další životní etapa Markéty? Plánuje se časem přestěhovat do Rtyně v Podkrkonoší, protože si tam našla partnera. „Pokud by tam otevřeli mikrojesle, tak bych ráda jako chůva pokračovala,“ uzavírá Markéta.