Vedoucí Mikrojeslí Jednorožci v Brně: „Děti se rychle učí a všechno chtějí dělat samy“
Už přes tři roky pomáhají mikrojesle rodičům skloubit práci a rodinu. Loni v létě k nim přibyly Mikrojesle Jednorožci v brněnské čtvrti Bosonohy. Jak se dalo očekávat, zájem rodičů o umístění dětí byl obrovský. Výjimkou nebyly žádosti rodin bydlících přes 30 kilometrů daleko.
Ve volnočasovém centru Bosa sídlí kromě mikrojeslí také knihovna, logopedie, kadeřnictví či masáže. Je tu také velký sál pro pohybové aktivity pro děti, dospělé i seniory. „Maminky se nás často ptaly na možnost hlídání jejich dětí, a tak nás napadlo, zřídit pro ně přímo v Bose mikrojesle,“ vzpomíná vedoucí mikrojeslí Markéta Langerová. S dětmi má bohaté zkušenosti. Před prací v mikrojeslích vedla paní Langerová v Bose dětský klub pro děti z prvního stupně základní školy. Ale především je pěstounkou několika dětem svěřeným do péče.
„Hned první týden se nám přihlásily čtyři děti. Přednost měly místní, pak ty, které potřebovaly celotýdenní docházku, případně pak rozhodoval věk dítěte.“ Mikrojesle totiž mají pevně stanovenou kapacitu – najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti. Před koronavirovou pandemií Jednorožce pravidelně navštěvovalo 12 dětí – 10 místních a dvě z jiných brněnských městských částí. „Obsazenost a uvolněná místa pro přihlášené náhradníky řešíme operativně na Facebooku přes uzavřenou skupinu. Pokud se náhle uvolní místo třeba kvůli nemoci, hned se to rodiče dozví a mohou dítě přivést,“ vysvětluje Markéta Langerová.
Nejmladšímu dítěti v Jednorožcích je osm měsíců, rodiče využívají službu na 10 hodin týdně, nejstaršímu dítěti jsou necelé čtyři roky. Kromě Markéty, která absolvovala rekvalifikační kurz a zkoušku Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky, pečuje o děti především paní Lenka. Ta vystudovala střední zdravotnickou školu. Když je děťátko v mikrojeslích poprvé, má jednu pečující osobu jen pro sebe – ta mu se vším pomáhá a je mu oporou. Ze začátku chodí všechny děti jen na dopoledne, až když si přivyknou na nový režim, rodiče je nechávají v zařízení déle. Paní Markéta má úvazek pouze na 2 hodiny denně, ale při adaptaci nových dětí nebo při nenadálé situaci chodí do mikrojeslí na celý den.
Při zvykání na mikrojesle hraje roli spíš povaha než věk
Platí to, že čím mladší dítě, tím hůře si na odloučení od rodičů zvyká? „Na věku až tak nezáleží. Děti, které jsou neustále pouze s rodičem, si zvykají hůře než děti, které třeba občas hlídá babička. Svou roli hraje také povaha dítěte. Nicméně velkou výhodou mikrojeslí je malý kolektiv, díky kterému mají všechny děti trvale individuální péči,“ myslí si Markéta Langerová.
Mikrojesle fungují každý všední den, o víkendu a svátcích je zavřeno. Každý den se začíná u Jednorožců stejně. „Když všechny děti přijdou, sedneme si do kolečka, přivítáme se a povíme si, co ten den budeme spolu dělat,“ popisuje Markéta. Na výběr je toho opravdu hodně. Na dvoře mají velké pískoviště, trampolínu, tabuli na malování, houpačky i dlouhý kopeček, kde jezdí na odrážedlech. Jednorožčí zahrada sousedí s mateřskou školou, a tak mohou děti pozorovat svoje budoucí spolužáky a navazovat s nimi přátelský kontakt. Někdy jdou společně na místní dětská hřiště nebo do knihovny.
Když je nevhodné počasí, děti se vyřádí v tělocvičně. Při obědě pomáhají se stolováním, chystají tácky, talířky, příbory a pití. Pak odcházejí některé děti domů a ty, které zůstávají, se převléknou do pyžámek a připraví se na odpolední spánek. „Jedna z nás čte větším dětem pohádku, druhá našeho mrňouska uspí v kočárku,“ přibližuje Markéta. Pak následuje svačinka a podle počasí trávíme odpoledne opět v herně nebo na zahradě.
Výhoda mikrojeslí? Děti se hlavně osamostatní
Jednou z maminek, která Jednorožce využívá, je paní Hanka. O službě se dozvěděla od kamarádky. „Byla to pro mne opravdu radostná zpráva, protože sehnat hlídání pro mého, v té době dvouletého syna, byl velký problém. Ze začátku jsem měla výčitky, že s ním nejsem doma. Ale každý den, když jsem si pro něj přišla a viděla, jak je šťastný, tak se mi ulevilo. Naučil se větší samostatnosti, zdokonalil motoriku, rozmluvil se. Mohla jsem se v klidu vrátit do práce,“ vzpomíná Hanka.
„Naše děti jsou u nás spokojené, nechtějí odcházet domů, což rodiče utvrzuje v tom, že je o ně dobře postaráno. Pro mě osobně je krásné pozorovat, jak se malé děti rychle učí. Mají o vše zájem a všechno chtějí dělat samy,“ uzavírá Markéta Langerová.
Vedoucí Mikrojeslí Jednorožci v Brně: „Děti se rychle učí a všechno chtějí dělat samy“
Už přes tři roky pomáhají mikrojesle rodičům skloubit práci a rodinu. Loni v létě k nim přibyly Mikrojesle Jednorožci v brněnské čtvrti Bosonohy. Jak se dalo očekávat, zájem rodičů o umístění dětí byl obrovský. Výjimkou nebyly žádosti rodin bydlících přes 30 kilometrů daleko.
Ve volnočasovém centru Bosa sídlí kromě mikrojeslí také knihovna, logopedie, kadeřnictví či masáže. Je tu také velký sál pro pohybové aktivity pro děti, dospělé i seniory. „Maminky se nás často ptaly na možnost hlídání jejich dětí, a tak nás napadlo, zřídit pro ně přímo v Bose mikrojesle,“ vzpomíná vedoucí mikrojeslí Markéta Langerová. S dětmi má bohaté zkušenosti. Před prací v mikrojeslích vedla paní Langerová v Bose dětský klub pro děti z prvního stupně základní školy. Ale především je pěstounkou několika dětem svěřeným do péče.
„Hned první týden se nám přihlásily čtyři děti. Přednost měly místní, pak ty, které potřebovaly celotýdenní docházku, případně pak rozhodoval věk dítěte.“ Mikrojesle totiž mají pevně stanovenou kapacitu – najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti. Před koronavirovou pandemií Jednorožce pravidelně navštěvovalo 12 dětí – 10 místních a dvě z jiných brněnských městských částí. „Obsazenost a uvolněná místa pro přihlášené náhradníky řešíme operativně na Facebooku přes uzavřenou skupinu. Pokud se náhle uvolní místo třeba kvůli nemoci, hned se to rodiče dozví a mohou dítě přivést,“ vysvětluje Markéta Langerová.
Nejmladšímu dítěti v Jednorožcích je osm měsíců, rodiče využívají službu na 10 hodin týdně, nejstaršímu dítěti jsou necelé čtyři roky. Kromě Markéty, která absolvovala rekvalifikační kurz a zkoušku Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky, pečuje o děti především paní Lenka. Ta vystudovala střední zdravotnickou školu. Když je děťátko v mikrojeslích poprvé, má jednu pečující osobu jen pro sebe – ta mu se vším pomáhá a je mu oporou. Ze začátku chodí všechny děti jen na dopoledne, až když si přivyknou na nový režim, rodiče je nechávají v zařízení déle. Paní Markéta má úvazek pouze na 2 hodiny denně, ale při adaptaci nových dětí nebo při nenadálé situaci chodí do mikrojeslí na celý den.
Při zvykání na mikrojesle hraje roli spíš povaha než věk
Platí to, že čím mladší dítě, tím hůře si na odloučení od rodičů zvyká? „Na věku až tak nezáleží. Děti, které jsou neustále pouze s rodičem, si zvykají hůře než děti, které třeba občas hlídá babička. Svou roli hraje také povaha dítěte. Nicméně velkou výhodou mikrojeslí je malý kolektiv, díky kterému mají všechny děti trvale individuální péči,“ myslí si Markéta Langerová.
Mikrojesle fungují každý všední den, o víkendu a svátcích je zavřeno. Každý den se začíná u Jednorožců stejně. „Když všechny děti přijdou, sedneme si do kolečka, přivítáme se a povíme si, co ten den budeme spolu dělat,“ popisuje Markéta. Na výběr je toho opravdu hodně. Na dvoře mají velké pískoviště, trampolínu, tabuli na malování, houpačky i dlouhý kopeček, kde jezdí na odrážedlech. Jednorožčí zahrada sousedí s mateřskou školou, a tak mohou děti pozorovat svoje budoucí spolužáky a navazovat s nimi přátelský kontakt. Někdy jdou společně na místní dětská hřiště nebo do knihovny.
Když je nevhodné počasí, děti se vyřádí v tělocvičně. Při obědě pomáhají se stolováním, chystají tácky, talířky, příbory a pití. Pak odcházejí některé děti domů a ty, které zůstávají, se převléknou do pyžámek a připraví se na odpolední spánek. „Jedna z nás čte větším dětem pohádku, druhá našeho mrňouska uspí v kočárku,“ přibližuje Markéta. Pak následuje svačinka a podle počasí trávíme odpoledne opět v herně nebo na zahradě.
Výhoda mikrojeslí? Děti se hlavně osamostatní
Jednou z maminek, která Jednorožce využívá, je paní Hanka. O službě se dozvěděla od kamarádky. „Byla to pro mne opravdu radostná zpráva, protože sehnat hlídání pro mého, v té době dvouletého syna, byl velký problém. Ze začátku jsem měla výčitky, že s ním nejsem doma. Ale každý den, když jsem si pro něj přišla a viděla, jak je šťastný, tak se mi ulevilo. Naučil se větší samostatnosti, zdokonalil motoriku, rozmluvil se. Mohla jsem se v klidu vrátit do práce,“ vzpomíná Hanka.
„Naše děti jsou u nás spokojené, nechtějí odcházet domů, což rodiče utvrzuje v tom, že je o ně dobře postaráno. Pro mě osobně je krásné pozorovat, jak se malé děti rychle učí. Mají o vše zájem a všechno chtějí dělat samy,“ uzavírá Markéta Langerová.
Vedoucí Mikrojeslí Jednorožci v Brně: „Děti se rychle učí a všechno chtějí dělat samy“
Už přes tři roky pomáhají mikrojesle rodičům skloubit práci a rodinu. Loni v létě k nim přibyly Mikrojesle Jednorožci v brněnské čtvrti Bosonohy. Jak se dalo očekávat, zájem rodičů o umístění dětí byl obrovský. Výjimkou nebyly žádosti rodin bydlících přes 30 kilometrů daleko.
Ve volnočasovém centru Bosa sídlí kromě mikrojeslí také knihovna, logopedie, kadeřnictví či masáže. Je tu také velký sál pro pohybové aktivity pro děti, dospělé i seniory. „Maminky se nás často ptaly na možnost hlídání jejich dětí, a tak nás napadlo, zřídit pro ně přímo v Bose mikrojesle,“ vzpomíná vedoucí mikrojeslí Markéta Langerová. S dětmi má bohaté zkušenosti. Před prací v mikrojeslích vedla paní Langerová v Bose dětský klub pro děti z prvního stupně základní školy. Ale především je pěstounkou několika dětem svěřeným do péče.
„Hned první týden se nám přihlásily čtyři děti. Přednost měly místní, pak ty, které potřebovaly celotýdenní docházku, případně pak rozhodoval věk dítěte.“ Mikrojesle totiž mají pevně stanovenou kapacitu – najednou v nich mohou být maximálně čtyři děti. Před koronavirovou pandemií Jednorožce pravidelně navštěvovalo 12 dětí – 10 místních a dvě z jiných brněnských městských částí. „Obsazenost a uvolněná místa pro přihlášené náhradníky řešíme operativně na Facebooku přes uzavřenou skupinu. Pokud se náhle uvolní místo třeba kvůli nemoci, hned se to rodiče dozví a mohou dítě přivést,“ vysvětluje Markéta Langerová.
Nejmladšímu dítěti v Jednorožcích je osm měsíců, rodiče využívají službu na 10 hodin týdně, nejstaršímu dítěti jsou necelé čtyři roky. Kromě Markéty, která absolvovala rekvalifikační kurz a zkoušku Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky, pečuje o děti především paní Lenka. Ta vystudovala střední zdravotnickou školu. Když je děťátko v mikrojeslích poprvé, má jednu pečující osobu jen pro sebe – ta mu se vším pomáhá a je mu oporou. Ze začátku chodí všechny děti jen na dopoledne, až když si přivyknou na nový režim, rodiče je nechávají v zařízení déle. Paní Markéta má úvazek pouze na 2 hodiny denně, ale při adaptaci nových dětí nebo při nenadálé situaci chodí do mikrojeslí na celý den.
Při zvykání na mikrojesle hraje roli spíš povaha než věk
Platí to, že čím mladší dítě, tím hůře si na odloučení od rodičů zvyká? „Na věku až tak nezáleží. Děti, které jsou neustále pouze s rodičem, si zvykají hůře než děti, které třeba občas hlídá babička. Svou roli hraje také povaha dítěte. Nicméně velkou výhodou mikrojeslí je malý kolektiv, díky kterému mají všechny děti trvale individuální péči,“ myslí si Markéta Langerová.
Mikrojesle fungují každý všední den, o víkendu a svátcích je zavřeno. Každý den se začíná u Jednorožců stejně. „Když všechny děti přijdou, sedneme si do kolečka, přivítáme se a povíme si, co ten den budeme spolu dělat,“ popisuje Markéta. Na výběr je toho opravdu hodně. Na dvoře mají velké pískoviště, trampolínu, tabuli na malování, houpačky i dlouhý kopeček, kde jezdí na odrážedlech. Jednorožčí zahrada sousedí s mateřskou školou, a tak mohou děti pozorovat svoje budoucí spolužáky a navazovat s nimi přátelský kontakt. Někdy jdou společně na místní dětská hřiště nebo do knihovny.
Když je nevhodné počasí, děti se vyřádí v tělocvičně. Při obědě pomáhají se stolováním, chystají tácky, talířky, příbory a pití. Pak odcházejí některé děti domů a ty, které zůstávají, se převléknou do pyžámek a připraví se na odpolední spánek. „Jedna z nás čte větším dětem pohádku, druhá našeho mrňouska uspí v kočárku,“ přibližuje Markéta. Pak následuje svačinka a podle počasí trávíme odpoledne opět v herně nebo na zahradě.
Výhoda mikrojeslí? Děti se hlavně osamostatní
Jednou z maminek, která Jednorožce využívá, je paní Hanka. O službě se dozvěděla od kamarádky. „Byla to pro mne opravdu radostná zpráva, protože sehnat hlídání pro mého, v té době dvouletého syna, byl velký problém. Ze začátku jsem měla výčitky, že s ním nejsem doma. Ale každý den, když jsem si pro něj přišla a viděla, jak je šťastný, tak se mi ulevilo. Naučil se větší samostatnosti, zdokonalil motoriku, rozmluvil se. Mohla jsem se v klidu vrátit do práce,“ vzpomíná Hanka.
„Naše děti jsou u nás spokojené, nechtějí odcházet domů, což rodiče utvrzuje v tom, že je o ně dobře postaráno. Pro mě osobně je krásné pozorovat, jak se malé děti rychle učí. Mají o vše zájem a všechno chtějí dělat samy,“ uzavírá Markéta Langerová.