Za vznik mikrojeslí Sluníčko může trojice akčních maminek
Eliška, Eva a Radana jsou maminky malých dětí a žijí v Lysé nad Labem. Všechny se – díky vstřícným zaměstnavatelům - částečně vrátily do práce, když byl jejich dětem přibližně rok. A ještě něco mají společného. Tak trochu stojí za vznikem mikrojeslí Sluníčko.
Když se rodič potřebuje po rodičovské dovolené vrátit zpět do práce a nemá pro potomka zajištěné hlídání nebo neomezený rozpočet, stojí před otázkou vpravdě nerudovskou: kam s ním? Přesně tohle řešila i Eliška s Evou a Radanou. Na školku byly jejich děti ještě malé a babičky k dispozici nebyly. Zaměstnavatelé jim sice umožnili zkrácené úvazky i home office, přesto to pokaždé nestačilo. A tak si maminky vypomáhaly s hlídáním mezi sebou.
Před čtyřmi lety začaly v Česku vznikat mikrojesle, zařízení péče o děti od půl roku věku. Mezi nimi byly i mikrojesle v nedalekých Čelákovicících, které provozuje obecně prospěšná společnost Ekolandia. „Tyhle tři maminky nás kontaktovaly, jestli neplánujeme vybudovat mikrojesle také v Lysé nad Labem. Upozorňovaly nás, že poptávka rodičů po takové službě je zde obrovská a že tamní školky kapacitně nestačí. V sousedních Milovicích navíc zavřeli soukromou školu, takže byli všichni zoufalí,“ vzpomíná na počátky Sluníčka projektová manažerka Ekolandie Jarmila Omelková.
K dvěma zařízením přibyla další dvě
Lidé z Ekolandie se proto rozhodli, že po Čelákovicích a Brandýse nad Labem, kde rovněž fungují jejich mikrojesle, zkusí vybudovat další dvě nová zařízení. Požádali Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Žádosti byly úspěšné, a tak se loni v září otevřely mikrojesle jak v Lysé nad Labem, tak i v Mladé Boleslavi.
Sluníčko sídlí v malebném domečku se zahrádkou, kterou mají děti k dispozici. Má otevřeno každý všední den od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. Mezi prvními „návštěvníky“ byli Tadík, Melinka i Jindra – potomci maminek, bez kterých by Sluníčko možná ani nevzniklo. Dnes zařízení navštěvuje pravidelně osm dětí, nejčastěji ve věku kolem dvou let.
Děti do Sluníčka docházejí na dva až tři dny v týdnu. Pro všechny mikrojesle totiž platí, že v jednu chvíli tu mohou být maximálně čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby se jim pečující osoba mohla maximálně věnovat. „Zkušenosti s provozem mikrojeslí se nám při vzniku Sluníčka velmi hodily. Už jsme věděli, jaké vybavení nebo hračky jsou pro tak malé děti nejlepší,“ říká Jarmila.
Ráno si děti říkají básničky a učí se tak nová slovíčka. Témata jsou stanovená ve výchovném plánu; před Vánocemi to byly samozřejmě tyto svátky a s nimi spojené tradice. Pak si jdou děti něco vyrobit – buď kreslí, nebo modelují či tvoří z keramické hlíny. Před Vánoci pekly perníčky a cukroví, samozřejmě za asistence pečujících osob. „Pak si dáme svačinku a zazpíváme si. Děti velmi rády hrají na hudební nástroje, to jsme potom slyšet až na ulici,“ přibližuje s úsměvem Jarmila.
Sluníčko plánuje den otevřených dveří
Děti chodí každý den ven. I když je zima, tak alespoň na chvíli, aby se prošly a vyvětraly. Kolem 11:30 mají oběd, po kterém odcházejí děti, jež jsou jenom na dopoledne, a ostatní děti jdou spinkat. Před spaním si čtou pohádky. Po odpočinku následuje další svačinka a pak si děti hrají podle počasí buď v herně či na zahradě.
„Program také přizpůsobujeme tomu, jak staré děti zrovna v mikrojeslích máme. Některý den stihneme kreslit, zpívat, procházku, postavit koleje a přečíst knihu, jiný den si děti chtějí jenom hrát a číst. Hlavní je, aby se u nás děti cítily dobře,“ říká Jarmila. „Nejvíc mě těší, když se za námi staví rodiče dětí, které už odrostly a jsou nyní v mateřských školách. Říkají nám, že se děti ve školce dobře adaptovaly, že jsou šikovné a je poznat, že už do kolektivu dětí chodily,“ dodává spokojeně.
Dotace z Operačního programu Zaměstnanost pokryje provoz Sluníčka až do poloviny roku 2022. Pokud vás zajímá, jak takové mikrojesle vypadají zevnitř, přijďte se podívat v dubnu na den otevřených dveří!
Za vznik mikrojeslí Sluníčko může trojice akčních maminek
Eliška, Eva a Radana jsou maminky malých dětí a žijí v Lysé nad Labem. Všechny se – díky vstřícným zaměstnavatelům – částečně vrátily do práce, když byl jejich dětem přibližně rok. A ještě něco mají společného. Tak trochu stojí za vznikem mikrojeslí Sluníčko.
Když se rodič potřebuje po rodičovské dovolené vrátit zpět do práce a nemá pro potomka zajištěné hlídání nebo neomezený rozpočet, stojí před otázkou vpravdě nerudovskou: kam s ním? Přesně tohle řešila i Eliška s Evou a Radanou. Na školku byly jejich děti ještě malé a babičky k dispozici nebyly. Zaměstnavatelé jim sice umožnili zkrácené úvazky i home office, přesto to pokaždé nestačilo. A tak si maminky vypomáhaly s hlídáním mezi sebou.
Před čtyřmi lety začaly v Česku vznikat mikrojesle, zařízení péče o děti od půl roku věku. Mezi nimi byly i mikrojesle v nedalekých Čelákovicících, které provozuje obecně prospěšná společnost Ekolandia. „Tyhle tři maminky nás kontaktovaly, jestli neplánujeme vybudovat mikrojesle také v Lysé nad Labem. Upozorňovaly nás, že poptávka rodičů po takové službě je zde obrovská a že tamní školky kapacitně nestačí. V sousedních Milovicích navíc zavřeli soukromou školu, takže byli všichni zoufalí,“ vzpomíná na počátky Sluníčka projektová manažerka Ekolandie Jarmila Omelková.
K dvěma zařízením přibyla další dvě
Lidé z Ekolandie se proto rozhodli, že po Čelákovicích a Brandýse nad Labem, kde rovněž fungují jejich mikrojesle, zkusí vybudovat další dvě nová zařízení. Požádali Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Žádosti byly úspěšné, a tak se loni v září otevřely mikrojesle jak v Lysé nad Labem, tak i v Mladé Boleslavi.
Sluníčko sídlí v malebném domečku se zahrádkou, kterou mají děti k dispozici. Má otevřeno každý všední den od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. Mezi prvními „návštěvníky“ byli Tadík, Melinka i Jindra – potomci maminek, bez kterých by Sluníčko možná ani nevzniklo. Dnes zařízení navštěvuje pravidelně osm dětí, nejčastěji ve věku kolem dvou let.
Děti do Sluníčka docházejí na dva až tři dny v týdnu. Pro všechny mikrojesle totiž platí, že v jednu chvíli tu mohou být maximálně čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby se jim pečující osoba mohla maximálně věnovat. „Zkušenosti s provozem mikrojeslí se nám při vzniku Sluníčka velmi hodily. Už jsme věděli, jaké vybavení nebo hračky jsou pro tak malé děti nejlepší,“ říká Jarmila.
Ráno si děti říkají básničky a učí se tak nová slovíčka. Témata jsou stanovená ve výchovném plánu; před Vánocemi to byly samozřejmě tyto svátky a s nimi spojené tradice. Pak si jdou děti něco vyrobit – buď kreslí, nebo modelují či tvoří z keramické hlíny. Před Vánoci pekly perníčky a cukroví, samozřejmě za asistence pečujících osob. „Pak si dáme svačinku a zazpíváme si. Děti velmi rády hrají na hudební nástroje, to jsme potom slyšet až na ulici,“ přibližuje s úsměvem Jarmila.
Sluníčko plánuje den otevřených dveří
Děti chodí každý den ven. I když je zima, tak alespoň na chvíli, aby se prošly a vyvětraly. Kolem 11:30 mají oběd, po kterém odcházejí děti, jež jsou jenom na dopoledne, a ostatní děti jdou spinkat. Před spaním si čtou pohádky. Po odpočinku následuje další svačinka a pak si děti hrají podle počasí buď v herně či na zahradě.
„Program také přizpůsobujeme tomu, jak staré děti zrovna v mikrojeslích máme. Některý den stihneme kreslit, zpívat, procházku, postavit koleje a přečíst knihu, jiný den si děti chtějí jenom hrát a číst. Hlavní je, aby se u nás děti cítily dobře,“ říká Jarmila. „Nejvíc mě těší, když se za námi staví rodiče dětí, které už odrostly a jsou nyní v mateřských školách. Říkají nám, že se děti ve školce dobře adaptovaly, že jsou šikovné a je poznat, že už do kolektivu dětí chodily,“ dodává spokojeně.
Dotace z Operačního programu Zaměstnanost pokryje provoz Sluníčka až do poloviny roku 2022. Pokud vás zajímá, jak takové mikrojesle vypadají zevnitř, přijďte se podívat v dubnu na den otevřených dveří!
Za vznik mikrojeslí Sluníčko může trojice akčních maminek
Eliška, Eva a Radana jsou maminky malých dětí a žijí v Lysé nad Labem. Všechny se – díky vstřícným zaměstnavatelům – částečně vrátily do práce, když byl jejich dětem přibližně rok. A ještě něco mají společného. Tak trochu stojí za vznikem mikrojeslí Sluníčko.
Když se rodič potřebuje po rodičovské dovolené vrátit zpět do práce a nemá pro potomka zajištěné hlídání nebo neomezený rozpočet, stojí před otázkou vpravdě nerudovskou: kam s ním? Přesně tohle řešila i Eliška s Evou a Radanou. Na školku byly jejich děti ještě malé a babičky k dispozici nebyly. Zaměstnavatelé jim sice umožnili zkrácené úvazky i home office, přesto to pokaždé nestačilo. A tak si maminky vypomáhaly s hlídáním mezi sebou.
Před čtyřmi lety začaly v Česku vznikat mikrojesle, zařízení péče o děti od půl roku věku. Mezi nimi byly i mikrojesle v nedalekých Čelákovicících, které provozuje obecně prospěšná společnost Ekolandia. „Tyhle tři maminky nás kontaktovaly, jestli neplánujeme vybudovat mikrojesle také v Lysé nad Labem. Upozorňovaly nás, že poptávka rodičů po takové službě je zde obrovská a že tamní školky kapacitně nestačí. V sousedních Milovicích navíc zavřeli soukromou školu, takže byli všichni zoufalí,“ vzpomíná na počátky Sluníčka projektová manažerka Ekolandie Jarmila Omelková.
K dvěma zařízením přibyla další dvě
Lidé z Ekolandie se proto rozhodli, že po Čelákovicích a Brandýse nad Labem, kde rovněž fungují jejich mikrojesle, zkusí vybudovat další dvě nová zařízení. Požádali Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Žádosti byly úspěšné, a tak se loni v září otevřely mikrojesle jak v Lysé nad Labem, tak i v Mladé Boleslavi.
Sluníčko sídlí v malebném domečku se zahrádkou, kterou mají děti k dispozici. Má otevřeno každý všední den od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. Mezi prvními „návštěvníky“ byli Tadík, Melinka i Jindra – potomci maminek, bez kterých by Sluníčko možná ani nevzniklo. Dnes zařízení navštěvuje pravidelně osm dětí, nejčastěji ve věku kolem dvou let.
Děti do Sluníčka docházejí na dva až tři dny v týdnu. Pro všechny mikrojesle totiž platí, že v jednu chvíli tu mohou být maximálně čtyři děti. Je to z toho důvodu, aby se jim pečující osoba mohla maximálně věnovat. „Zkušenosti s provozem mikrojeslí se nám při vzniku Sluníčka velmi hodily. Už jsme věděli, jaké vybavení nebo hračky jsou pro tak malé děti nejlepší,“ říká Jarmila.
Ráno si děti říkají básničky a učí se tak nová slovíčka. Témata jsou stanovená ve výchovném plánu; před Vánocemi to byly samozřejmě tyto svátky a s nimi spojené tradice. Pak si jdou děti něco vyrobit – buď kreslí, nebo modelují či tvoří z keramické hlíny. Před Vánoci pekly perníčky a cukroví, samozřejmě za asistence pečujících osob. „Pak si dáme svačinku a zazpíváme si. Děti velmi rády hrají na hudební nástroje, to jsme potom slyšet až na ulici,“ přibližuje s úsměvem Jarmila.
Sluníčko plánuje den otevřených dveří
Děti chodí každý den ven. I když je zima, tak alespoň na chvíli, aby se prošly a vyvětraly. Kolem 11:30 mají oběd, po kterém odcházejí děti, jež jsou jenom na dopoledne, a ostatní děti jdou spinkat. Před spaním si čtou pohádky. Po odpočinku následuje další svačinka a pak si děti hrají podle počasí buď v herně či na zahradě.
„Program také přizpůsobujeme tomu, jak staré děti zrovna v mikrojeslích máme. Některý den stihneme kreslit, zpívat, procházku, postavit koleje a přečíst knihu, jiný den si děti chtějí jenom hrát a číst. Hlavní je, aby se u nás děti cítily dobře,“ říká Jarmila. „Nejvíc mě těší, když se za námi staví rodiče dětí, které už odrostly a jsou nyní v mateřských školách. Říkají nám, že se děti ve školce dobře adaptovaly, že jsou šikovné a je poznat, že už do kolektivu dětí chodily,“ dodává spokojeně.
Dotace z Operačního programu Zaměstnanost pokryje provoz Sluníčka až do poloviny roku 2022. Pokud vás zajímá, jak takové mikrojesle vypadají zevnitř, přijďte se podívat v dubnu na den otevřených dveří!