Že povedu mikrojesle, mě ani ve snu nenapadlo, říká zakladatelka Mikrojeslí Kohoutek v Mnichově Hradišti
Narození dítěte většinou změní život rodiny od základů. V případě Jany Šťastné to platí dvojnásob. Na vysoké škole vystudovala ekonomiku a ekotoxikologii, krátce poté se jí narodila dcera. Že by se někdy profesionálně věnovala dětem, ji do té doby vůbec nenapadlo.
Jako matka ale vnímala přeplněnost školek i věkové limity pro příjem dětí. A tak si udělala potřebné kurzy a rekvalifikaci a před šesti lety založila v Mnichově Hradišti mateřské centrum s hlídacím koutkem Kohoutek. Ze zařízení se postupně stala dětská skupina a od letošního září k ní přibyly i mikrojesle. „V našem regionu žádné zařízení pro ty nejmenší děti není a většina rodin si nemůže dovolit platit soukromé hlídání,“ vysvětluje Jana důvody, které ji ke zřízení mikrojeslí vedly.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku. Najednou zde mohou být maximálně čtyři děti, aby se jim mohla chůva dostatečně věnovat podle jejich potřeb. „Chtěla jsem umožnit i maminkám opravdu malých dětí, aby se realizovaly a mohly se alespoň částečně vrátit do práce. Pro rodiče je tak lepší díky zkrácenému úvazku udržovat se zaměstnavatelem kontakt a neztrácet odbornost a pracovní kompetence,“ říká Jana. Kohoutek pomáhá řešit i jiné životní situace, díky péči o dítě si může samoživitelka doplnit vzdělání.
Děti se nebojí cizího prostředí, na stýskání není čas
Do Mikrojeslí Kohoutek nyní dochází celkem pět dětí, které se v docházce střídají, podle toho, jak rodiče potřebují. Nejmladšímu je sedm měsíců, nejstaršímu dva roky. Mikrojesle sídlí v pronajatém bytě, což ještě umocňuje rodinný charakter zařízení. „Děti se tak neocitají v nezvyklém prostředí a připadá nám, že je pro ně krátké odloučení od rodičů jednodušší. Dokonce i u těch, které jsou na rodiče hodně fixované. Možná je to i tím, že máme skvělé pečující osoby, které jsem při pohovorech pečlivě vybírala, usmívá se Jana.
Děti se v mikrojeslích rozhodně nenudí. Spolu s dětskou skupinou se vypravily třeba na divadelní představení plné písniček a tanečků, dlabáním dýní oslavily Halloween, zavítal za nimi kouzelník i živý ježeček Bodlinka.
Vybudování mikrojeslí, stejně jako dětskou skupinu, kterou navštěvuje vícero dětí, umožnila dotace z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Ekonomické vzdělání se teď Janě více než hodí. „O děti kvalitně pečují chůvy s odborným vzděláním, já působím v rámci menšího úvazku, nyní se spíše zaměřuji na administrativu a vedení bezproblémového chodu,“ přiznává Jana. Kromě toho pracuje jako členka městské komise pro životní prostředí. „Skloubit rodinný a pracovní život není jednoduché, to vidím sama na sobě. Ale jsem ráda, že tím, co dělám, mohu pomáhat tolika rodinám,“ říká spokojeně Jana.
Že povedu mikrojesle, mě ani ve snu nenapadlo, říká zakladatelka Mikrojeslí Kohoutek v Mnichově Hradišti
Narození dítěte většinou změní život rodiny od základů. V případě Jany Šťastné to platí dvojnásob. Na vysoké škole vystudovala ekonomiku a ekotoxikologii, krátce poté se jí narodila dcera. Že by se někdy profesionálně věnovala dětem, ji do té doby vůbec nenapadlo.
Jako matka ale vnímala přeplněnost školek i věkové limity pro příjem dětí. A tak si udělala potřebné kurzy a rekvalifikaci a před šesti lety založila v Mnichově Hradišti mateřské centrum s hlídacím koutkem Kohoutek. Ze zařízení se postupně stala dětská skupina a od letošního září k ní přibyly i mikrojesle. „V našem regionu žádné zařízení pro ty nejmenší děti není a většina rodin si nemůže dovolit platit soukromé hlídání,“ vysvětluje Jana důvody, které ji ke zřízení mikrojeslí vedly.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku. Najednou zde mohou být maximálně čtyři děti, aby se jim mohla chůva dostatečně věnovat podle jejich potřeb. „Chtěla jsem umožnit i maminkám opravdu malých dětí, aby se realizovaly a mohly se alespoň částečně vrátit do práce. Pro rodiče je tak lepší díky zkrácenému úvazku udržovat se zaměstnavatelem kontakt a neztrácet odbornost a pracovní kompetence,“ říká Jana. Kohoutek pomáhá řešit i jiné životní situace, díky péči o dítě si může samoživitelka doplnit vzdělání.
Děti se nebojí cizího prostředí, na stýskání není čas
Do Mikrojeslí Kohoutek nyní dochází celkem pět dětí, které se v docházce střídají, podle toho, jak rodiče potřebují. Nejmladšímu je sedm měsíců, nejstaršímu dva roky. Mikrojesle sídlí v pronajatém bytě, což ještě umocňuje rodinný charakter zařízení. „Děti se tak neocitají v nezvyklém prostředí a připadá nám, že je pro ně krátké odloučení od rodičů jednodušší. Dokonce i u těch, které jsou na rodiče hodně fixované. Možná je to i tím, že máme skvělé pečující osoby, které jsem při pohovorech pečlivě vybírala, usmívá se Jana.
Děti se v mikrojeslích rozhodně nenudí. Spolu s dětskou skupinou se vypravily třeba na divadelní představení plné písniček a tanečků, dlabáním dýní oslavily Halloween, zavítal za nimi kouzelník i živý ježeček Bodlinka.
Vybudování mikrojeslí, stejně jako dětskou skupinu, kterou navštěvuje vícero dětí, umožnila dotace z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Ekonomické vzdělání se teď Janě více než hodí. „O děti kvalitně pečují chůvy s odborným vzděláním, já působím v rámci menšího úvazku, nyní se spíše zaměřuji na administrativu a vedení bezproblémového chodu,“ přiznává Jana. Kromě toho pracuje jako členka městské komise pro životní prostředí. „Skloubit rodinný a pracovní život není jednoduché, to vidím sama na sobě. Ale jsem ráda, že tím, co dělám, mohu pomáhat tolika rodinám,“ říká spokojeně Jana.
Že povedu mikrojesle, mě ani ve snu nenapadlo, říká zakladatelka Mikrojeslí Kohoutek v Mnichově Hradišti
Narození dítěte většinou změní život rodiny od základů. V případě Jany Šťastné to platí dvojnásob. Na vysoké škole vystudovala ekonomiku a ekotoxikologii, krátce poté se jí narodila dcera. Že by se někdy profesionálně věnovala dětem, ji do té doby vůbec nenapadlo.
Jako matka ale vnímala přeplněnost školek i věkové limity pro příjem dětí. A tak si udělala potřebné kurzy a rekvalifikaci a před šesti lety založila v Mnichově Hradišti mateřské centrum s hlídacím koutkem Kohoutek. Ze zařízení se postupně stala dětská skupina a od letošního září k ní přibyly i mikrojesle. „V našem regionu žádné zařízení pro ty nejmenší děti není a většina rodin si nemůže dovolit platit soukromé hlídání,“ vysvětluje Jana důvody, které ji ke zřízení mikrojeslí vedly.
Mikrojesle mohou navštěvovat děti už od půl roku věku. Najednou zde mohou být maximálně čtyři děti, aby se jim mohla chůva dostatečně věnovat podle jejich potřeb. „Chtěla jsem umožnit i maminkám opravdu malých dětí, aby se realizovaly a mohly se alespoň částečně vrátit do práce. Pro rodiče je tak lepší díky zkrácenému úvazku udržovat se zaměstnavatelem kontakt a neztrácet odbornost a pracovní kompetence,“ říká Jana. Kohoutek pomáhá řešit i jiné životní situace, díky péči o dítě si může samoživitelka doplnit vzdělání.
Děti se nebojí cizího prostředí, na stýskání není čas
Do Mikrojeslí Kohoutek nyní dochází celkem pět dětí, které se v docházce střídají, podle toho, jak rodiče potřebují. Nejmladšímu je sedm měsíců, nejstaršímu dva roky. Mikrojesle sídlí v pronajatém bytě, což ještě umocňuje rodinný charakter zařízení. „Děti se tak neocitají v nezvyklém prostředí a připadá nám, že je pro ně krátké odloučení od rodičů jednodušší. Dokonce i u těch, které jsou na rodiče hodně fixované. Možná je to i tím, že máme skvělé pečující osoby, které jsem při pohovorech pečlivě vybírala, usmívá se Jana.
Děti se v mikrojeslích rozhodně nenudí. Spolu s dětskou skupinou se vypravily třeba na divadelní představení plné písniček a tanečků, dlabáním dýní oslavily Halloween, zavítal za nimi kouzelník i živý ježeček Bodlinka.
Vybudování mikrojeslí, stejně jako dětskou skupinu, kterou navštěvuje vícero dětí, umožnila dotace z Evropského sociálního fondu Operačního programu Zaměstnanost. Ekonomické vzdělání se teď Janě více než hodí. „O děti kvalitně pečují chůvy s odborným vzděláním, já působím v rámci menšího úvazku, nyní se spíše zaměřuji na administrativu a vedení bezproblémového chodu,“ přiznává Jana. Kromě toho pracuje jako členka městské komise pro životní prostředí. „Skloubit rodinný a pracovní život není jednoduché, to vidím sama na sobě. Ale jsem ráda, že tím, co dělám, mohu pomáhat tolika rodinám,“ říká spokojeně Jana.